do lesa jeti drev rubati i vzal jest s sebú Kostrbu a ukázal jemu, kterak by měl na vuoz drva klásti a osly zapřežené domuov s drvy vésti. To všecko Kostrba, kterýž toho mistr byl, učinil a zpravil jest. Viděv to šafář, počalo mu to se velmi dobře líbiti do toho němého. A tak několiko dní u sebe jej držel neb měl, rozličná díla jemu vydávaje, kteréž on všecka velmi slušně zpravoval jest. Až jednu chvíli přihodilo se jest, že jej abatyše kláštera toho viděla i počala se šafáře ptáti, kto by byl. I řekl jí šafář, že jest chudý člověk, neuměje mluviti, a k tomu němý a neslyší, kterýž přišel v těchto dnech, žádaje almužny: „Kteréhož sem až do této chvíle do lesa a v jiných potřebách požíval. Co bych rád, by uměl v zahradě dělati a chtěl u nás zuostati! Jisté sem naděje, že bychom ot něho mnoho užitečného díla míti mohli, a k tomu jest mlád a silen, byl by nám ke všemu hodný muž a mohl by ho užívati ve všech potřebách. A také by nebylo potřebí péče míti, aby vaše mladé panny s ním jaké zábyvky počínaly, neb neumie mluviti a k tomu neslyší.“ Abatyše jemu odpověděla: „Věru, pravdu pravíš, otaž se jeho, chtěl li by v zahradě dělati a u nás zuostati. Protož buď ho pilen, muožeš li ho u nás zdržeti, a daj mu střevíce a nějaké nohavice staré a měj se k němu pěkně, zda by tím raději při nás zůstati chtěl.“ Šafář jí řekl, že chce podlé vší své možnosti o to jednati. Kostrba nedaleko odtud byl, kdež šafář s abatyší své řeči měli. Jejich všemu úmyslu a předsevzití vyrozuměl jest dobře a tak jal se hned dvora mésti a snažně se ke všem věcem míti, dobrú naději maje i mysl, že jemu bez pochyby jeho věci předse puojdú. Vesele v svém srdci sám k sobě řekl: „Vezmete li mě k sobě do kláštera, shledáte, žeť vám zahradu zdělám tak, že jakž je byla na světě, nikdy v takové míře zdělána nebyla.“ Šafář viděl, že Kostrba ve všech dielech sedlských hbitý byl. Skrz ukazovánie, jakž najlépe uměl, jeho jest tázal, chtěl li by nich býti a zuostati. Kostrba, kterýž pro jinú příčinu tam nebyl přišel, ukazoval jest a hlavú kýval, že jeho vuoli a žádost rád naplniti chce. Takž hned šafář vedl jej do zahrady a ukázal jemu, co by měl dělati. A také jiné potřeby klášterní, co by klášteru bylo potřebí, aby dělal, a s tím šel jest šafář ot něho z kláštera. Kostrba