[E6r]číslo strany rukopisui zase vložená, jakž napřed psáno, kromě jednoho v posledním kusu, potom ten průtrž mezi luonem a zadkem čtyřmi neb pěti hefty, pokudž jest potřebí, pevnú hedvábnou nitkou má se zastehnouti. Muože se ji také jiným zpuosobem bez heftování a zašívání spomoci, takto: vezmi dva mocné lněné šátky, zdýlí jako pruotrž, dvou prstův zšíří, na dýlku[bl]dýlku] dylku nezšívané než na koncích, a na ty dva šátky roztáhni flastr, aby se dobře držel a vostal, přilož s obou strán podlé průtrže tak, aby kůže neb maso průtrže přes každý šátek přecházelo přinejmenším vikového aneb žitného stébla stlouští neb málo více. Potom ty šátky[bm]šátky] ſſatky pevnou nití spolu zšíti a stehnouti, však aby masa nezajal, což ranní lékaři dobře umějí, a tak krajové pruotrže spolu se sejdou. Potom se má tekuté smůly na to přiložiti. Aneb svalník suchý ztluc na prach, potom vezmi prachu vlaského [E6v]číslo strany rukopisukmínu a tlučené skořice, to všecko spolu směs, vsyp ten prach do pruotrže a do luona.

Osmá kapitola – o potracení plodu a dětí příčiny a znamení toho. Též o předjití příhod po potracení přicházejících.

Potracení dítěte nic jiného není než porod plodu nedošlého. To se stává mnohým obyčejem, někdy dítě obživne, časem prvé než život přijme a než se v životě hýbe, totiž před polovicí[bn]polovicí] polowicy času. Někdy se stává po puol času před hnutím dítěte i před celou dokonálostí času pravého porodu, když dítě proti slušnosti přirozeného běhu obyčejně mrtvé, však někdy i živé, z života matky ven vychází. Takové pak porození dítěte nedošlého z mnohých příčin přihází se. [E7r]číslo strany rukopisuJedno přichází z příčiny matky ženské, když ten vchod, kdež ona se zavírá, příliš prostranný jest a nedobře zavříti se muože. Aneb že vokno matky, jenž latině interius os matriciscizojazyčný text slove, příliš plzké, slabé a měkké jest pro škodlivé toky, kteříž se tam zbíhají. Druhé proto, že matka vnitř v sobě nezpůsobná, slabá a zlých vlhkostí plná jest, jakože semene mužského, neb dítěte, kteréž v se přijala, zachovati nemuože. Třetí, že matka nemocí nějakou jako hlízou, pryskejřem neb vředem obtížená jest. Čtvrté proto, že žily a provázkové matky, jimiž dítě v životě ženy přivázáno jest a skrze něž pokrm svůj přijímá, od flusovitých vlhkostí, zacpání neb od zlých povětrností pokaženi sou, pročež dítě pokrmu svého míti nemuože, ale v druhém neb v třetím měsíci, jakž jest počato, vypuzeno bývá. Nebo jakož Hipokrates praví, které ženy život způsobný[bo]způsobný] zpuſobny, ne tlustý, ani hubený mají, ty, jsou-li těhotny a plod potracují-li