[136r]číslo strany rukopisusnažným pokáním a svatú spovědí a usušil rozličným[j]rozličným] rolicznym utrpením, protož ny tomu apoštol učí a řka: Učiste starý kvas. Také náš Spasitel napomíná všelikého věrného člověka skrzě proroka a řka: Vylí jako vodu srdcě tvé. Proč die jako vodu? Nebo když vylé víno, ostane vóně, když vylé olej, ostane mast, když vylé mléko, ostane barva. Protož, člověče, učistíš li své srdce, tak tehdy bezpečně přijmeš to drahé pitie, tovieš dar Ducha svatého jako v čistý sud, tak budeš poslušen rady apoštolské, jenž praví, abyste byli nové skropení. A tak budeš očištěn ot toho kvasu, o němž praví: Jakož jste nekvašení, tovieš ot hřiechóv učištěnie. A najvéc na svatém křtu. Nebo když člověk svatý křest přijme, to jako prvé decky[k]decky] dezſky s Mojžíšěm[l]Mojžíšěm] moyſſyzyem na hořě ot Buoha vezme. Protož rozbie li ty decky, tovieš že svatý křest oprzní kterými hřiechy, vejdi opět s Mojžiešem, jenž sě vykládá na vodě nalezený, skrzě něhožto[m]něhožto] nihozſto móžem rozuměti všelikého kajícieho, na horu, tovieš vstup v pokánie a vezmi s ním ot Boha nové dcky[n]dcky] dczſky, tovieš aby tvé srdcě bylo obnoveno Duchem svatým, jakož praví svatý Pavel apoštol: Obnovteže Duchem, tovieš svatým, mysli vašě! Také vidíme, že kdy které knihy sě pošpinie, že sě přepisují na nový bělpuch. Též ty, pošpiníš li knihy svého srdcě kterým hřiechem, přěpiš a obnov sě svatým pokáním.

Protož[o]Protož] Rotoz najprvé, člověče, vytrhaj z svého srdcě jako z zahrady to škodné kořenie a býlé neužitečné, tovieš[p]tovieš] towyez smrtedlné hřiechy a najprvé pýchu, nebo ta jest počátek všěch jiných hřiechóv. Ta jest najkrasšieho anjela sstrčila z nebeského královstvie. Protož, hřiešný člověče, když jest anjel tak krásný s pýchú v nebesiech nemohl ostati a jest s také výsosti strčen, kakož ty, hubena jsa, pln smradu, chceš z také nízkosti tam s pýchú na takú výsost vzníti, tohoť jest nelzě, musíš, ostana pyšného diábla, následovati pokorného Jezukrista, chceš li tam přijíti. A najvéc, nebožčíku, nebo ty, nebožičko[q]nebožičko] nobozyczko, ješto pójdeš, okujíc sobě hrdlo jako chrticě střiebrem a zlatem, otáhnúci sě v úzkú sukni, připravieš sobě dlúhé špicě, spósobiec sobě lilíky, obnažiec své tělo tak ohavně, aby zevnitř ukázala, co jest v tvém srdci, a Božie smrti zapomínáš, jako by byl za tě nikdy neumřel. Tak li sě chceš Bohu slíbiti, tomu drahé[136v]číslo strany rukopisumu