[19v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcebiechu sstúpili, praviechu, že Belzezuba má a že v kniežeti ďábelském vymietá ďábly.
Mc3,23 A svolav je v podobenstvích, pravieše jim, kterak muož šatan šatana vymietati. Mc3,24 A pakli královstvie v sobě rozdělí, nemuož státi královstvie to. Mc3,25 Rozdělí li se duom proti sobě, nemuož státi duom ten. Mc3,26 A povstane li šatan proti sobě, rozdělen jest a nemuož státi, ale konec má. Mc3,27 A ižádný nemuož oružie silného, vejda do domu, zebrati, leč prvé svieže silného a duom jeho poplení. Mc3,28 Věrně pravím vám, že všickni hřiechové odpuštěni budú synóm lidským, i rúhanie, jímž sú se rúhali. Mc3,29 Ale ktož by se rúhal proti duchu svatému, nemá odpuštěnie na věky, ale vinen bude věčným hřiechem. Mc3,30 Neb sú řekli: „Ducha nečistého má.“
Mc3,31 I přijdú matka jeho a bratřie jeho a vně stojiece poslali sú k němu volajíce jeho. Mc3,32 A sedieše při něm zástup, i řkú jemu: „Aj, matka tvá a bratřie tvoji vně hledají tebe.“ Mc3,33 A odpověděv vece jim: „Která jest matka má a bratřie moji?“ Mc3,34 A obezřev ty, kteříž okolo něho sediechu, vece: „Aj, matka má a bratřie moji, Mc3,35 neb ktož činí vuoli boží, ten bratr mój i sestra má i matka má jest.“
IIII.
Mc4,1 A opět poče učiti u moře, i shromaždi se k němu zástup mnohý, tak že na lodičku vstúpiv, sedieše na moři, a vešken zástup podlé moře na zemi bieše. Mc4,2 I učieše je v podobenstvích mnohé věci, pravieše jim v učení svém: Mc4,3 „Slyšte, aj, vyšel jest rosievač k rosievaní. Mc4,4 A když rosieva, jiná padla sú podlé cesty, a přišli sú ptáci a snědli je. Mc4,5 A jiné padlo na skalnú zemi, kdežto nemějieše země mnohé, a ihned vzešlo jest, neb nemě[b]označení sloupcejieše hlubokosti země. Mc4,6 A když vzešlo slunce, uvadlo jest, a proto že nemějieše vláhy, uschlo jest. Mc4,7 A jiné padlo jest v trnie, i vzešla sú trnie a udusila je. Mc4,8 A jiné padlo v zemi dobrú a dáváše užitek, vzcházejíci a rostúci a přinášieše užitek, jedno třidcátý a jedno šedesátý a jedno stý.“ Mc4,9 I pravieše: „Kto má uši k slyšení, slyš.“ Mc4,10 A když bieše sám, tázali sú ho, kteříž s ním biechu dvanácte, podobenstvie aby jim vyložil. Mc4,11 I pravieše jim: „Vám dáno jest znáti tajemstvie královstvie božieho. Ale těm, kteříž vně sú, všecky věci se v podobenstvích dějí, Mc4,12 aby vidúce viděli, a neviděli a slyšiec slyšeli, a neurozoměli, aby když by se obrátili i odpuštěni byli jim hřiechové.“
Mc4,13 I vece jim: „Neviete podobenstvie tohoto. A kterak všecka podobenstvie poznáte? Mc4,14 Ktož rosievá, slovo rosievá. Mc4,15 A ti sú, kteříž podlé cesty, kdežto se rosievá slovo, když uslyšie, ihned přijde šatan a odjímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jich. Mc4,16 A ti též sú, kteříž na skalé se rosievají, kdyžto když uslyšie slovo, ihned s radostí přijímají je. Mc4,17 A nemají kořene v sobě, ale časni sú. Potom když vznikne zamúcenie a protivenstvie, pro slovo ihned se pohoršie. Mc4,18 A jiní sú, ješto se v trní rosievají, ti sú, kteříž slovo slyšie, Mc4,19 a strasti světa a zklamánie zbožie. A vedlé jiných žádostí vycházejíce udušují slovo, a bez užitka bývá učiněno. Mc4,20 A titoť sú, ještoť v zemi dobrú vsieváni sú. Kteříž slyšie slovo a přijímají a činie užitek jedno třidcátý, jedno šedesátý a jedno stý. Ktož má uši k slyšení, slyš.“
Mc4,21 I pravieše jim: „Zdali prodána bývá lucerna, aby pod kbelcem byla postavena aneb [a]označení sloupcepod ložem, však aby na sviecen byla postavena. Mc4,22 Neb nic nenie skryto, ješto by nebylo zjevno, ani učiněno jest tajno, ale aby najevo vyšlo.“ Mc4,23 […]text doplněný editorem[47]…] Si quis habet aures audiendi, audiat lat. Mc4,24 I pravieše jim: „Vizte, co máte slyšeti: V které mieře měřiti budete, odměřeno bude vám a přidáno bude vám. Mc4,25 Neb ktož má, bude jemu dáno. A ktož nemá, také to, což má, odjato bude od něho.“
Mc4,26 I pravieše: „Tak jest královstvie božie. Jakožto když byl uvrhl člověk siemě v zemi[48]zemi] žemi rkp., Mc4,27 a spal by a vstal by ve dne i v noci, a siemě zplodí se a zroste, když on nevie. Mc4,28 Neb dobrovolně plod činí země: najprvé bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu. Mc4,29 A když vyvede požitek, ihned pustie srp, neb jest přišla žeň.“ Mc4,30 I pravieše: „Kterému připodobníme královstvie božie, aneb k kterému podobenstvie přirovnáme je? Mc4,31 Jakožto zrno horčičné, kteréžto když uvrzeno bude v zemi, menšie jest všech semen, kteráž sú na zemi. Mc4,32 A když se urodí, vzcházie, bývá většie všech zelin a činí ratolesti veliké, tak že budú moci ptáci nebeští pod stienem jeho přebývati.“ Mc4,33 A takovými mnohými podobenstvími, mluvieše jim slovo, jakož možiechu slyšeti, Mc4,34 a bez podobenstvie nemluvieše jim[49]mluvieše jim slovo, jakož možiechu slyšeti, a bez podobenstvie nemluvieše jim] pořadí v rukopise zpřeházené: mluvieše jim slovo, a bez podobenstvie nemluvieše jim, jakož možiechu slyšeti. Ale súkromě učedlníkóm svým vykládáše všecky věci.
Mc4,35 I vece jim v ten den, když bieše večer učiněn: „Poďme zase.“ Mc4,36 A pustivše zástup, přijeli sú jeho, tak že na lodí biechu, a jiné lodie biechu s ním. Mc4,37 I stala se jest búřka větrová veliká a toky púštíše do lodie, tak že se naplňováše lodie, Mc4,38 a on bieše v lodí, na podhlavku spě. A budiece jej řkú jemu: „Mistře, nepříslušie k tobě, že hynem?“ Mc4,39 A vstav pohrozil jest větru a řekl moři: Umlkni a oněmej. [b]označení sloupceI přestal jest vietr a stalo se utišenie veliké. Mc4,40 I vece jim: „Co báznivi ste, ještě nemáte viery?“ I báli sú se bázní velikú a praviechu jeden k druhému: „Kto jest tento, že větrové a moře poslúchají jeho?“
V. kapitola
Mc5,1 I přišli sú přes zátoku morskú do vlasti Genezaretských. Mc5,2 A když on vyjide z lodie, ihned potka jej člověk z hrobuov v duchu nečistém, Mc5,3 jenž přiebytek mějieše v hrobiech, a aniž řetězy kto již možieše ho svázati. Mc5,4 Neb často sa púty a železy okován, zklamal jest řetězy a púta zetřel, a nižádný nemožieše jeho skrotiti. Mc5,5 A vždycky ve dne i v noci v hrobiech a na horách bieše, křiče a tluka se kamením. Mc5,6 A vida Ježíše, zdaleka běžal jest a poklonil se jemu Mc5,7 a křiče hlasem velikým, řekl jest: „Co mně a tobě, Ježíši, synu boha najvyšieho? Zaklínám tě skrze boha, aby mne nemučil.“ Mc5,8 Neb pravieše: „Vyjdi, duše nečistý, od člověka.“ Mc5,9 A tázáše jeho, které tobě jméno jest. I die jemu: „Tma mi jméno jest, neb mnozí snie.“ Mc5,10 I prosieše ho mnoho, aby ho nevyhonil ven z krajiny. Mc5,11 A bieše tu podlé hory stádo vepřóv veliké pasa se, Mc5,12 i prosiechu ho ďáblové řkúce: „Pusť nás u vepře, ať v ně vejdem.“ Mc5,13 I dopustil jim ihned Ježíš, a vyšedše duchové nečistí, vešli sú u vepře, a velikú prudkostí klopotalo jest stádo do moře ke dvěma tisícoma i ztopili sú se v moři. Mc5,14 Ale ti, kteříž pasiechu je, utekli sú a zvěstovali do města i po polích. A vyšli sú, aby viděli, co by se stalo. Mc5,15 I přijdú k Ježíšovi i uzřie toho člověka, kterýž ďábelstvím trápen bieše, sedícieho a zdravé mysli, i báli sú se. Mc5,16 A vypravovali jim, kteříž biechu viděli, kterak se jest stalo tomu, ješto ďábelstvie mějieše, i o vepřiech. Mc5,17 I po[20r]číslo strany rukopisučechu
