[147v]číslo strany rukopisusynech požehnánie přijal.“

A když vjidechu k tomu ctnému muži Raguelovi, přijal je jasným přijetím vesele a vzezřev na Tobiáše, povědě ženě své a řka: „Ej, kterak jest podoben tento mládenec k synu mému!“ A to když řekl Raguel, k nima vece: „Odkud jsta, mládci, bratřie naši?“ Jemužto ona odpovědiešta: „Jsva z toho národu Neptalim, z těch vězňóv města Ninive.“ K nimžto Raguel vece: „Znáte li Tobiáše, bratra mého?“ A ona vecešta: „Známa.“ A když v tu hodinu poče Raguel o něm mnoho dobrého mluviti, promluvi k němu archanděl a řka: „Ragueli, Tobiáš, na něhož ty se tiežeš, otec tohoto jest.“ To Raguel uslyšav, šíje se Tobiášovy chváti, poče jeho celovati drže a takto řka: „Buď tobě požehnánie, synu muoj milý, neb si dobrého a ctného muže syn.“ V tu hodinu Anna, hospodyně jeho, a Sára, dcera jeho, slyšéci tu řeč, jachu sě slzeti. A tu spolu pomluvivše, káza Raguel skopec zabiti a hojný oběd připraviti. A když jich, abyšta k stolu sedla, pobiezíšta, Tobiáš vece: „Tuto já dnes ani píti ani jiesti budu, dokavad mne v mé prozbě [148r]číslo strany rukopisuneuslyšíš a dokavad mne neujistíš, že mi svú dceru Sáru dáš.“ To Raguel uslyšav, jako v strachu se užasl, věda to dobře, co jest oněm sedmi mužóm, za něžto jest byla dána, stalo se, i poče se strachovati, by se též tomuto nestalo. A když o tom na své mysli přemyšlováše, nedada jemu odpověděnie, po obědě jemu archanděl vece a řka: „Nestrachuj sě jemu dáti dcery své, neb tohoto, jenž se boha bojí, má hospodyně býti, a protoť jest jie žádný nemohl mieti[u]mieti] mitye.“ K tomu Raguel vece: „Proti tomu nic neřku, ale sem tiem jist, že jest hospodin mé prozby a mé slzy před svú svatú milosti přijal. A věřím tomu, že jest hospodin proto vašě příští ke mně zjednal, aby tato má dci byla dána za tohoto z jeho[46]následuje písařem přeškrtaný a podtržený text pokolenie podlé Možiešova ustavenie[v]ustavenie] vſtawienie. A již na tom nezúfaji, ale jist budu.“ Vzev pravú ruku dcery své, dal ji v pravú ruku Tobiášovi a řka: „Bůh těch svatých patriarch, Abrahámuov, Izákuov, Jakubóv, buď s vámi, ten vás zdaj a rač naplniti své požehnánie nad váma.“ A v ty doby vzemše list podlé tehdajšieho práva i zapsali svědectvie jejieho manželstvie. A potom jedúc a pijíc, vesele hodovali chváléc hospodina. Tehdy zavolav k sobě Ragel[47]Ragel: Ragel Anny,