[6r]číslo strany rukopisupředstavení nad kovkopy, majíc ruce svobodné, počali dělníkům při rudách veliké křivdy dělati. Na místě 100 zl. platilo se jim sotva od 40 zl., ano i ten díl stříbra, který králi každoměsíčně ku komoře zasílati měli, se čím dále, tím více tenčil, což vše oni nelibě nesouc, nespokojenost na sobě patrně znáti dávali. Páni, znamenavše to, vysílali mezi ně tajné špehýře, kteří jim zase to, co oni v schůskách jejich mezi sebou rokují, věrně donášeli, ti pak, poněvadž se jim k obohacení tudy nejlepší příležitost podávala, nejen jejich obyčejné schůsky přísně zapovídali, nobrž i vyjíti z města neb jich chatrčí docela zameziti se snažili.

Jakožto těžce pracující byli odvykli s ženami i dítkami dobře se zdravovati, to však nyní nepostačovalo. Hlad a nedostatek rozmáhal se, chuť k práci zacházela, pláč hladových dítek co ostrý[g]ostrý] ostre meč pronikal srdce otcův i matek. Jaký tedy div, že nespokojenost jejich dosáhla[h]dosahla] dosahlo nejvyššího stupně. Pročež ti, jenž se menší jmenovali, shlukli se v počtu okolo 2000 mužův a, uchopiv jejich čelné, to jest starší, pokudž oni mezi pány jim spomožení nespůsobí, smrtí vyhrožovali. [6v]číslo strany rukopisuCelé město užaslo, vidíc toto shluknutí, a nejináče se každý domníval, než že mordy a pálení v jich myslech se kuje, špehýři též nemeškali jak radu města, tak i mincovní obšírně o tom spraviti. A tak praví pan Dačický z Heslova, který při tom osobně byl a pro paměť vše zapsal, že nebylo jináče, nežli jako by zkáza a záhuba města i lidu na tom okamžení byla záležela, neboť proti nim se branně postaviti žádného nebylo ani pomyšlení.

Tedy Opat, starší jejich vůdce, poručil, by se pokojně domů odebrali. Pojav toliko 300 z nich, uvedl některé do domu pana Petržilky, kdež s nima rokování drže ujistil, že ku králi do Uher poselství se vyšle a oni u něho výslech obdržeti musí. V tom pak vkročil mezi ně pan radní Kroupa a že se k mírnému rovnání na Vlaský dvůr dostaviti mají, od pánů představených pozvání vyřizoval. „Pojďmež, – pravil Opat, – a zvíme, co se bude mluviti.“ Šli tedy společně a pan Kroupa, jakožto od pánův zvolený řečník, teprv mysliti počal, co a jak k nim mluviti má. Když pak již celé to množství se postavilo a stišilo, vyšli páni na vysokou paulač,