[10r]číslo strany rukopisužádného krveprolití, jedině bychom mohli slyšeni a rozsouzeni býti[p]býti] byti, byti u krále Vladislava, a protož také žádné zbraně se nechápáme, aniž chceme.“ „Když tedy tomu tak jest, jak pravíte, – řekl hejtman, – tedy pojďte se mnou na Poděbrady, a já vám, čehož žádati budete, u krále vyjednám i opatřím.“ „Hejtmane, – zase Opat, – my se bojíme o hrdlo“. „Nic se vám hrdlům vaším státi nemá, pojďtež jen bezpečně.“ Na to jim od něho jakožto rytíře dané slovo, hned se ostatek spokojili a celé to ležení naspět až do tohož přislíběného vyjednání odebralo. Dělníci šli ovšem s hejtmanem, však ale předce jen s bázní a nedůvěrou, neb 8 z nich bylo z panství poděbradského, a sice z Velimě a Pinova a Kel, protož jej dobře znali, a že se o hrdlo bojí, jemu předhazovali.
§ VII. Stínání havířův.
Přijdouc tedy na Poděbrady, vykázal jim hejtman jistbu neb místo, kde čeleď zámecká k jídlu se scházívala, a tu nyní jest kancelář důchodenský. Zde byli ihned [10v]číslo strany rukopisuřádně potravou zaopatřeni, vazby nedostali žádné i také mohli svobodně po zámku choditi, neb tehdy byl ustavičně most zvižený a vrátný žádného bez[q]bez] pez povolení pana purkrabě ani sem, ani do města vypustiti nesměl.
Třetího dne, totiž 15. července, držel pan hejtman s nimi jen kratičký naoko výslech, slíbiv, že ihned dva jezdce schválně ku králi do Uher vypraví, zprávu toho písebně dá, by jen zatím trpělivě osudku čekali. Penězi porušen, udal jich za lid buřlivý a obecnému dobrému nebezpečný, předkládaje králi onu píseň a při tom provedenou opovážlivost, též vypodobnil zkázu Malína, představujíc, že tak podobně nyní i Hoře Kutný, kteráž jest klenot Království českého, státi se mělo, přitom žádaje, by král pro obecné dobré povolil jich skliditi. Král na toto představení ihned orter smrti podepsal, však ale sotvaže jezdcové odjeli, toho pikati počal, předkládaje v mysli sobě, zdaliž pak se jim přece jen křivda nečiní a zdaž nespravedlivě odpraveni nebudou. Dále uvažoval, že jen toliko samé představené jakožto žalující, ne pak je jakožto obviněné slyšel. I umínil sobě[r]sobě] sobě sobě
