A proč věří jim král více nežli nám, on sám přitom nenahradiltelnou trpí škodu?“ „Hoden jest, bychom se jemu na nějaký způsob pomstili“, pravili ostatní. Však ale v čem? A jak? Toho žádný nepronesl.

§ V. Nešťastná překvapenost a příhoda.

Když tak o tom vespolek se radili, přistoupil k nim jakýs švec příjmením Kmoch, muž velice opovážlivý. Ten promluvil k celé té společnosti takto: „Bratří! Když mě zastanete, bych hrdla neztratil, chci jemu u večeře onu píseň pražskou, kterouž on pod hrdlem zapověděl, pod jeho oknem zaspívati. A zdaž může býti již větší pro něho msty, když sezná, že silnější jest mocnost rukouch vašich nežli jeho zákonové? A zvíte, žeť se zdaří.“

I zalíbila se všechněm řeč ta a dali jemu toto za odpověď: „Ačkoliv dle práv a svobod našich žádný z ševců bratem naším nesměl se jmenovat, ty pak, když toho dovedeš, nejen ty, ale všichni ostatní tvého řemesla mají se vždycky s námi bratrovati. Nestrachuj se tedy, my v soukromních zálohách budem v počtu 400 na dané sobě znamení očekávati, ty pak jen bezpečně a neohroženě spívej.“

Bylo to v čas letnic. Král, položiv se o hodině 11. na své lože, chtíc libě pospati, a tuť pod oknem k svému užasnutí onu nešťastnou píseň hřmotným hlasem zpívali. „Nechmež, až dospívá, – pravil král k svojím přítomným, – pak jemu dáme někým lůžkem (tj. skřipci) posloužiti.“ Kdyžpak po dokonání vyslaní holomci jeho se chtěli chopit, dalo se umluvený znamení, a hned 400 mužův silných, majíce těžká kladiva v rukouch, byli pohotově a králi, pokudž jej se chopiti káže, že vyšturmují, vyhrožovali. Uleknutý král vydal jim sice zpěváka, však u sebe uzauřel ten zbůjný lid při první příležitosti potrestati. Položiv pak se na lože, celou tu noc hořem nespal, neb ta píseň zněla jemu ustavičně v uších.

Naráno o hodině 10., zasadiv se k dalšímu řízení, král ale (nastojte!) pany skladatele té samé písně žádali o výslech. Král tou náhodou tak se rozlítil, že, celý zsinav, je ihned svázati, bez všeho dalšího výslechu na Červený Hrádek u Poďous katanu doprovoditi a tam na skřipce táhnouti kázal. Havíři slyšeli i viděli sice, že nějací 3 lidé skrze katy na Hrádek se vezou, kdo by ale byli aneb proč, toho se domakati jim snadno nebylo. Předce ale vyslali některé na zvědy, kteří, přijdouce zpět, tu strašlivou novinu přinesli, že oni skladatelé té samé písně sou. A když prudce na