Stínání havířů u Poděbrad a základ kostela Panny Marie za mostem. Vlastenský památní příběh od roku 1496.
V Poděbradech dne 25. února 1833.
Ponavržení.
Příběch tento píši pro milovníky starobytností. Bych ale mohl dosáhnouti ouplného cíle, tedy potřeby jest položiti historický základ tak, sice by čtoucí v žádné nepozůstal pochybnosti a skrze nevyvedenost zástojův nemusel se potomě „proč“, „kdy“ a „jak“ tázati. Na skutečné pravdě ať žádný nepochybuje, neboť jsem jej nejen z hodnověrných spisovatelův, ale i čeho se v starých knihách, jak ouředlních, tak také městských nalézti a vyhledati dalo, v jedno snesl, sám osobně dvakráte v Hoře Kutný i Malíně, ano i také postavu malínského hlídače, roku 1412 při hráchu dítky havířské honícého, vyobrazenou očitě viděl a od tamního pana Devoty, faráře a drahocenného Čecha, velmi mnoho se dozvěděl. Vzláště pak pan Dačický z Heslova, který času toho živ byl, všecky ty téměř osoby jakožto spoluouředlník města Hory Kutné osobně znal, viděl a pro paměť zaznamenal, mně v tom nejvíce posloužil, když spisy jeho skrze slavné muzeum praské do rukouch mojích přišly. To buď tedy dosti řečeno o příběhu toho skutečné a nepochybné pravdě, za kterouž každému hotov sem jakožto spisovatel se zodpovídati Kroniky Poděbradské, kteráž u slavného Českého muzeum od roku 1825. zachována jest.
I §. Knížata z Minstrberku a co jest právo hraničné.
Jiřík z Kunštátu, rytíř, pán na Poděbradech a roku 1459. skutečný korunovaný král český, zemřel 1471., zanechav po sobě dvouch synů, totiž Viktorína a Jindřicha, který jemu splodila první jeho manželka Kunegudy ze Šternberka, dcera pana Smila ze Šternbergu, on tehdáž byl nejvyšší purkrabí praský. On tedy Jiřík z všech okoličností nahlížeje, že oba ti synové jeho žádné po něm na korunu královskou nebudou míti nástupnosti, předešel toho sobě časně u císaře Fridricha, takže od něho byli hrabstvím [v]text doplněný editorem Slezích jménem Minstrberg a názvem knížat obdarováni, od kteréhožto také času se ihned jakožto rytířové ke všem válečným důležitostem potřebovati nechali a sobě jména slavného dobývali.
Po smrti tedy Jiřího 1471. zvolen byl na království české Vladislav, syn krále polského Mezka, který od strany své matky Alžběty z rodu císaře Karla IV. pocházel (jak v svaté paměti on Karel, tehdáž u Čechův byl a až posaváde jest, každý historik dobře zná). Tedy bez všech dalších odkladů neb průtahů byl od polského biskupa Mikuláše v hlavním
