času pohodlného, by je do práva hraničného zaplésti a tak sebe samého z téhož nebezpečného předsevzetí vyněti mohl. Právo hraničné pozůstávalo v tom, že ačkoliv každý pán své poddané mohl na smrt odsouditi, však po výstupku vyšším, zvlášť když obviněný se znáti nechtěl a se na rozsudek hraničný odolával, musili se někteří z okolních pánů, jenž s nimi mezili, k vyšetření téhož činu dostaviti. Pakli i tu se přec nevyjednala, tedy teprv na knížata minsterbergská došla, na jejichžto úsudek již dále nebylo lze neb tak lehce se odolati, poněvadž mocnost jejich na celou zem českou se vstáhnouti.

§ II. Odchod knížat na Minsterberg a postoupení Poděbrad na krále Vladislava.

V těch již svrchu pravených, jak v Praze, tak i Horách Kutných vzniklých, nevolích zdědil král Vladislav v roku 1490. od vejvody slezského příjmení Albus jemu kšaftem odkázané dvoje hrabství v Slezích, totiž Oels a Wohlau, které blíže Munsterberku leží. To dalo jemu podnět, že, povolav k sobě knížat, s nimi o to se radil, zdaliž by chtěli za stoupení jemu Poděbrad oboje toto hrabství přejmouti. Z té tedy příčiny odjeli oni do Slez, zanechaje na Poděbradech hejtmana, jehož jméno bylo Oněk (Onuphrins) Kamenický z Topic, a toho v nebytu jejich jak domácím, tak i hraničným právem ohradili. Když pak ale o takovém postoupení nejlépe jednati se mělo, zemřel král uherský Mathias, a tak dle článku uzavřeného pokoje připadlo na Vladislava Království uherské, kamž on ihned do Stuhlweisenburgu ku korunování odejel, a od toho také času, maje Čechy v malé lásce, tu svůj byt zarazil. Knížata též, podobně se s vyšetřováním též obojích hrabství zbavujíc, málo o Poděbrady i ostatní řízení zemské dbali, a tak one již poněkud udušené různice tím více se zase zmáhati počaly.

§ III. Příčina bouře havířů na Horách Kutných.

Když tedy tu ani krále, ani knížat nebylo, tedy