skřipce taženi byli, pekař Šejnoha, jsa příliš outlého těla, v polo se přetrhl, druzí pak smrtí těžce zápasí.

Král plný prchlivosti hned zase odejel, přísný rozkaz tu po sobě zanechaje, by žádný z havířův z těch jim rozkázaných míst na krok pod strátou hrdla neodcházel, a tak teprv byli oni opravdu otrokami představených svých.

§ VI. Ouplné havířů pozdvižení.

Když tedy těžkost a křivda nejvyššího u nich dosáhla stupně, ustanovili prvně mezi sebou všichni společně z Hory vytáhnouti a pokudy jim opravdový výslech u krále zjednán nebude, pryč na jiné hory vlastnomocně se odebrati. Z té tedy příčiny srotivše se vespolek a jak s ženami, dítkami, tak i se vším jich nábytkem léta 1496. dne 7. července vytáhli jako válečné pod praporcem horničním v počtu okolo 6000 osob na vrch řečený Špicberg, mezi Kaňkem a Malínem, kdež se ještě toho dne hlubokými příkopy obhradili, tak sice by v čas potřeby mohli sebe na všecky strany hájiti.

Nyní teprv seznali pani horniční, jaké tu nebezpečenství jim hrozí, neb neměli za jiné, než že vesměs vymordováni a město jejich v zříceniny obráceno býti má. Pročež vrchnosti požádali měšťanů čáslavských a kolínských, zvláště pak hejtmana poděbradského, který na místě knížat splnomocen jsa, vůdcem téhož k obraně požadaného žoldnerstva býti měl, a tak se sešlo společně okolo 4000 lidu ozbrojeného před oné zákopy na den 12. července, právě když se rozjednávati počalo. Havíři, slyšíce hluk a hlahol jako od Čáslavi, tak i Kolína přicházejícího lidu, jakož i zběch veliký od Hory Kutné spatříc, uzavřeli mezi sebou, že se dříve zbraně nechopí, dokud by se jim dříve příčiny nedalo, zvláště pak když i hejtmana poděbradského, jehož dobře znali, zočili. Tedy jsa té naděje, že on snad [s]text doplněný editorem sebou promluviti nechá, stížnost jejich uváží a skrze knížata u krále snadnější přístup jim vyjedná.

Když tedy hejtman již před samé zákopy se postavil, vyšli proti němu těch 13 starších, jejichžto jména sou: 1. Šimon starší. 2. Průša. Oba bratři. 3. Černý. 4. Sloušek Háňa. 5. Duchek. 6. Mládek. 7. Kůzel. 8. Vopat. 9. Viktorín bratři. 10. Klad. 11. Holej Želvův. 12. Ondřej Němcův. 13. Vít Krhnavý. Z nichžto Opat, místo řečníka zastávaje, takto jménem všech pokorně promluvil: „Slyš, hejtmane, nám se od naších představených již od dávna křivda děje při rudách, a my nežádáme