život pro tě váži přěrád.“ Druhé, jakžto svatý Lukáš píše ve Čtení, když řekl Ježíš k svatému Petru: „Šimon, aj toť satan vaši mysl rozbrodil, aby vámi sítoval jako pšenicí, ale já sem za tě prosil, aby nepochybil u vieřě.“ To opět svatý Petr drzě promluvil a řka: „Hospodo, hotov sem s tebú do žalářě i na smrt jíti.“ Třetie, jakžto svatý Marek a svatý Matěj píše ve Čtení, kdyžto Ježíš k ápostolóm řekl: „Všickni vy tejto noci pohoršíte sě nade mnú.“ Tehda tu třetie svatý Petr řekl: „Ač sě všickni pohoršie, jáť sě nepohorším.“ Pro to troje drzie odpověděnie došel trojeho zapřěnie, a to proto, aby ižádný do své dobroty neúfal, vida, ano svatý Petr pohýřenie chybiti nemohl. Tu praví svatý Augustin: „Jakž brzo svatý Petr zaplakal, tak inhed jemu hospodin vinu odpustil. A když jest svatý Petr shřěšil, potom jiným hřiešným milostivějí byl. Protož svatému Petru Ježíš sebe zapřieti přěpustil, aby nikte do sebe neúfal, vida, ano svatý Petr, starosta apostolský, pohýřil. A také proto, aby sě nikte nerozpakoval, vida, ano také svatý Petr po takém hřiešě nebeského královstvie klíčníkem učiněn. Ač kak člověk učiní, jakžto svatý Petr učinil, rozpomenuv sě, že shřěšil i zplakal, srdečně žělejě, a netolik tehdy, ale i potom často, když kokota pějíc uslyšieše, tak inhed vzdechna zaplakáše, želejě shřěšenie.“
V tom časě zavázachu Židé Ježíšovi rúchú jeho svatú tvář a dávajíc mu políčky i zášijky, naň krkajíc, jeho tázáchu: „Pohodni, kto jest ten, ješto tě tepe?“ I jinak ho rozličně trýzniechu. Tehda Kaifáš přede všěmi Ježíšovi vecě:
