jenž srdečná pomyšlenie vie, otpověděl Šimonovi pod příkladem dvú dlužníkú a řka: „Šimone, jmám tobě něco řéci.“ K němužto Šimon vecě: „Mistře, rci.“ Tehda Ježíš počě pod podobenstvím rozprávěti a řka: „Byla jsta dva jednoho kupcě dlužníky, jeden byl dlužen pět set peněz a druhý paddesát. A když sta oba nejměla čím zaplatiti, odpustil oběma. Který z ní s právem jeho viece miluje?“ K němužto ten Šimon otpovědě a řka: „Tak mně sě zdá, ež ten, jemužto jest viece otpustil.“ K tomu Ježíš vecě: „Právě s posúdil.“ A zatiem Ježíš, ozřěv sě na svatú Maří Mandalénu, k Šimonovi vecě: „Vidíš li tuto ženu? Všel sem v tvój dóm, a ty s mi vody mým nohám nepodal, ale tato svými slzami jest mé nohy umývala a svými vlasy otřěla. Ty s mi pocělovánie nedal, ale tato, jakž sem v tvój dóm všel, tak nikdě nepřěstala cělovati mých nóh. Ty s mé hlavy olejem nepomazal, ale tato mastí dobrú mazala nohy mé.“ A tak skrzě tato slova dal jemu rozuměti, ež jest ta skrúšená hřiešnicě dóstojně odpuščenie svých hřiechóv obdržala. Proněžto inhed k němu řekl: „Protoť tobě pravi: Odpuščeni jsú jejie mnozí a velicí hřieši, nebo jest milovala mnoho. Ale jemužto jest méně otpuščeno, méně miluje.“ A v túž hodinu k ní vecě: „Otpuščeni jsú tobě hřieši, viera tvá, ta tě jest spasila, jdi u pokoji.“ Ó, přěsladké a utěšené slovo, kak jest ráda Maria Mandaléna slyšala a tak s utěšeným srdcem odtad odešla. A viec všech hřiechóv ostavši, buoha vší silú milujíc, až do svého skončenie u velikém pokání tento svět konala a