pohleď, jestliže cesta nepravosti při mně jest, a proveď mě po cestě věčné.
Žalm stý třidcátý devátý napomíná, abychom se často modlili bohu proti zlému světa tohoto
Ps139,1 Ps139,2 Vysvoboď mě, hospodine, od člověka zlého, od muže nepravého vysvoboď mě. Ps139,3 Kteříž myslili sú nepravosti v srdci, přes celý den ukládali sú války. Ps139,4 Vostřili sú jazyky své jakžto hadí, jed najhorších hadóv pod rty jich. Ps139,5 Ostřiehajž mě, hospodine, od rukú hřiešníka a od lidí nepravých vysvoboď mě. Kteříž myslili sú podtrhnúti kroky mé, Ps139,6 ukryli sú pyšní osidlo mi. A provazy roztáhli sú k osidlu, podlé cesty úraz položili sú mi. Ps139,7 Řekl sem hospodinu: „Buoh muoj si ty, uslyš, hospodine, hlas prosby mé.“ Ps139,8 Hospodine, pane, sílo spasenie mého, stien si položil nad hlavu mou v den boje. Ps139,9 Nevydávajž mě, hospodine, proti žádosti mé hřiešníku, mysliliť sú proti mně, neopúštějž mě, ať by se snad nevyzdvíhali. Ps139,10 Hlava obklíčenie jich, práce rtuov jich přiklopíť je. Ps139,11 Padatiť na ně budú uhlé, do ohně smeceš je a v mizerách zástavy jmieti nebudú. Ps139,12 Muž blekotný nebudeť zpravován
