tukem pšenice krmí tě. Ps147,4 Kterýž vypúštie řeč svú na zemi, rychleť běžie slova jeho. Ps147,5 Kterýž dává snieh jakožto vlnu, mlhu jakžto popel sype. Ps147,6 Pouštie křišťál svuoj jakžto skývy chleba, před obličejem studenosti jeho ktoť ostojí? Ps147,7 Vypustíť slovo své i rozpustíť je, pověje vietr jeho i potekúť vody. Ps147,8 Kterýž ohlašuje slovo své Jákobovi, spravedlnosti i soudy své Izrahelovi. Ps147,9 Neučinilť jest tak žádnému národu a soudóv svých neoznámil jest jim.
Žalm stý čtyrydcátý osmý nabiezí všeho stvoření, počna od svrchnieho až k dolejším, aby chválili pána boha
Ps148,1 Chvalte hospodina s nebes, chvaltež jeho na výsostech. Ps148,2 Chvalte ho, všickni anjelé jeho, chvalte ho, všickni virtútové jeho. Ps148,3 Chvalte ho, slunce i měsiec, chvalte ho, všecky hvězdy i světlo. Ps148,4 Chvalte ho, nebesa nad nebesy i vody všecky, kteréž nad nebesami sú, Ps148,5 chvalte jméno páně. Neb on jest řekl i učiněny sú, on jest přikázal a stvořeny jsú. Ps148,6 Ustavilť jest je na věky i na věky věkóv, přikázanie položil a nepomineť. Ps148,7 Chvalte pána z země, drakové i všecky