nebo přes hrozné vrchy skalnaté a opálené, z nichž i dým jakejsi časem vystupoval, až vlasy na hlavách hrůzou vstávaly, sme jeli, k tomu přes hrozná místa vypálená a podhořelá, též přes veliká bahna k víře téměř nepodobná, o čemž nětco toho dolejí v traktátu poznamenáno.

Když sme se pak na ten jejich sněm dostali, ne malý, ale dosti veliký počet obyvatelův ostrovu toho tam pospolu shromážděného sme spatřili. Jiní z ních, vida nás, nám se divili, jiní pak, otevrouce ústa (co telata na nové vrata) na nás hleděli, pěkně však mnozí, přívětivě i uctivě k nám se měli a chovali. Ale ani tehdáž nemohl satan spáti, nýbrž nastrojil proti nám jednoho z soudcův zemských, kterýž, přišed k hejtmanu, klevetoval nětco na nás a jej všelijak k tomu měl, aby, povolaje nás k sobě, pilně examinoval a snad i do trestání neb vězení nějakého vzal, vždycky to jemu opakujíc, že nějací špehyři jsme. Ale Pán Bůh, kterýž nejlépe nás povědom byl, jakým oumyslem sme se tam vypravili, nedopustil hejtmanu, aby nějak proti nám měl se zazliti, ovšem pak chtíti škoditi, nýbrž naklonil jej k tomu, aby nám dobře učinil. Nebo když jsme jednoho času mimo stán jeho šli, on, stoje před stánem, volal na nás. My šli k němu, on též proti nám, a uctivě nás přivítav, na to, jakého bychom národu byli i za jakou příčinou tam se dostali, se doptával. Načež když sme jemu náležitou odpověd dali i svědectví, kteréž jsme od slavných a učených mužův měli, ukázali, spokojen s námi byl. Doptával se dále, jaká by naše strava byla. My sme odpověděli, že taková, jaká jest obyvatelův ostrovu tohoto, čemuž podiviv se, jak my to snésti a těch pokrmův zažiti můžeme, ihned kuchaři svému, jehož sebou měl, poručil, aby nám snídaní dobré připravil a dal. A porozpravějíc s námi ještě chvílku, poručil služebníku svému, aby nás do stánu uvedl a aby nám poručil to snídaní dáti. Což ihned na to poručení učinili a jísti i píti hojně dali. Ti pokrmové a nápoj jak nám příjemní a chutní byli po suchých štokfiších, syrovátce a vodě, vypraviti téměř nelze. Sám potom hejtman, když jsme ještě jedli, mezi nás přišel, k jídlu pobízel a nad to nade vše právo nám dal, pokudžkoli on i my tam se zdržovat budeme, vždycky k jídlu abychom k němu chodili. O kteréžto přívětivosti a dobrodiní nám prokázaném