To tak krátce o vypravení se našem na tu cestu. Nyní o zdržování a meškání se na tom ostrově.

Dříve pak, nežli sme příležitosti dostali, abychom se od břehu někam do země pustili, zůstávali sme při kupci, s nimž sme se byli do Islandu vypravili. Ve dne sme bývali na břehu, k večerou pak jezdívali sme na odpočinutí do šifu, kterýž tu blízko u břehu na dvou silných kotvích a mnoha velikých provazích ufasovaný stál.

Na tom když sme jednoho času byli a na odpočinutí se strojili, náramně veliký vítr pojednou se strhl a veliké nebezpečenství nám spůsobil. Nebo od násilného větru, kterýž šifem tlačil, provazové velmi tlustí, na nichž šif upevněný byl, se trhali, a v tom vítr silně hnal šif na skalu velikou a vysokou tak daleko, že sme jen na maličké dohození od ní byli. Toto nebezpečenství tak veliké bylo, že kdyby ochrany Boží předně a potom kotvy jedné, kteráž silně šif zdržovala, nebylo, byli bychom všickni o tu skálu i s šifem roztřískáni, a tak zahynouti museli. Ti, kteříž na břehu byli, žalostně na nás hleděli, volali, pamatovali, a rádi by byli pomohli, ale nemohli a neměli ani na čem k nám připlouti. Pět nás toliko v šifu bylo; dva pomocníci marinářovi spustili se dolu na loďku s velikým provazem, kteréhož jeden konec k skále upevňovali, a my druhý v šifě okolo rumpálu natahovali. A tak sme zase šif od té skály odtáhli, na nové provazy veliké a tlusté utvrdili a z toho nebezpečenství s pomocí Boží vyvázli.

Zatím po některém dni nastrojil a dal Pán Bůh mně s druhým tovaryšem cesty mé dobrého člověka, syna rychtáře a předního jednoho z soudců ostrovu toho. Ten dvou koní nám zapůjčil a nás s sebou na sněm vzal, kterýž tehdáž držán býti měl u přítomnosti hejtmana vyslaného od krále denemarského, a velmi přívětivě i laskavě k nám se měl a choval po všecken ten čas, co jsme u něho byli.

Strava naše na té cestě, než jsme se dostali na sněm jejich, na větším díle byla tato: suchý štokfiš neslaný a nevařený, s máslem putrovým, třebas čtyrmecítma letým. Dostali-li sme kdy kousek masa vařeného, i to bylo bez soli vařené, a vše bez chleba jísti sme musili. Nápoj byla voda aneb syrovátka, ale vždycky chutnější byla voda nežli syrovátka. Cesta, kterouž jsme se ubírali, byla velmi nezvolná,