věcech k pravému křesťanství přináležejících prospívati a od jiných, rozumějíce řeči latinské, se učiti, poněvadž jejích řeč přirozená jest od jiných hrubě rozdílná. Má sice původ svůj z německé, k ni však není podobná. Ti, kdož denemarsky umějí, drobet jim rozuměti mohou. Mají také mezi sebou dva biskupy, kteréž sobě podlé hodnosti z jiných kněží (jichž mnoho mají) vyvolují a je v veliké vážnosti u sebe mají. Ti také mímo jiné hojnějí jsou opatření, majíce živnosti své rozšířené, užívajíce i pomoci jak od jiných kněží, tak i od lidu obecného. K bydlení jejich dvě místa jsou oddělená; jedno slove Schalholdt, druhé Halar, jinák Hola.

Těch biskupův povinnost jest každého roku jednoho každého kněze, kterýž k dioecesi jeho přináleží, nejméně jednou navštíviti, jak kdo v povolání svém pilný jest, a čeho při církvi potřebi, to opatřiti a naříditi. Kněží malou práci vedou v kázaní, aniž jim potřebi tím mysl trápiti, nebo kázaní svá dávno připravená a vytištěná mají, tak, že toliko kněz, knihu vezma, čte, což již dávno přihotoveno. A to se jim tam dobře líbí, čehož kdyby kněží nečinili, nechtěl by jich lid obecný slyšeti, nýbrž byli by kněží v podezření, že ne to, což Duch svatý skrze předky jejich jim již dávno připravil, ale z svého rozumu a hlavy (třebas nětco zcestného) jim mluví. Starým však kněžím, kteří již zrak mdlý mají, když spaměti káží (jakožto již skušeným), za zlé nemají. Kostely, do nichž se k službám Božím scházejí a shromážďují, mají na větším díle pod zemi vystavené, jako i domy své, o nichž níže připomenuto bude. Při náboženstvi mají se velmi horlivě a jedni druhým často ku paměti to přivozují, co jim dobrého Pan Bůh učinil a že na ně v těch tak vzdálených místech laskavě vzhledl a známosti spasitedlnou je obdařil. Při modlitbách svých na zvony tlouci obyčej mívají, chtějíce snad i tim sobě k větší horlivosti posloužiti, mnozí i v pláč se vydávají a tak i tím spůsobem kající se býti ukazují. Při užívání večeře Páně spůsob jiným, jako i nám, neobyčejný zachovávají. Nebo předně ti, kteříž k stolu Páně přistupovati mají, vespolek se míří. Pohlaví mužské k ženskému k stolicem jejich jde a těm, kteréž k posluhování svatému přistupovati mají, ruku podávají. Za tím po kolenách (zvlášť pak ženské pohlaví) až k oltáři lezou, přilezouce k němu, okolo něho, jak dlouzí jsou, se kladou, a pozdvíhnouce se ku požívání