komendyroval nás hejtmanu a skrze psaní se přimlouval, aby nás s sebou vzal, a propouštěje nás od sebe, průvodčího s námi poslal i stravou na cestu opatřil.

Na té cestě podobně jako i prvé přes hrozné vrchy, skály a bahna, jako i vody veliké s velikým často nebezpečenstvím sme jeti musili, nežli sme přijeli až k břehu mořskému, na němž dvůr královský vystavený jest, a hejtman se ještě v něm zdržoval. Tam dostanouce se, také sme zase od hejtmana laskavě a přívětivě přijati byli.

To až potud také o našem se na tom ostrově zdržování. Nyní o navrácení se našem z něho také nětco dotknuto bude. Hejtman, jemuž nás biskup rekomendyroval, byl by nás rád vzal s sebou, ale poněvadž na šifu jeho místa již žádného pro nás nebylo, k jinému šifu, kterýž byl z Hamburku připloul, na loďce s vyslaným svým nás odeslal a u kupce, kterýž ten šif pronajatý měl, místo nám objednal, ano i za nás (jakž jsme se toho teprv potom dověděli) zaplatil, o čemž však my nevědouce, také sme za fůru i za stravu platili. U toho kupce zdržovali sme se v Islandu ještě za tři dni; potom v čtvrtý den do lodi sme vstoupili a od břehu na moře se pustili. Z počatku prostředně dobrého větru sme užívali, potom sme téměř žádného neměli. Zatim zase, když sme již mezi Šoty a Hytland přijížděli, bouře veliká se ztrhla a vždy více a více po tři dni a tři noci se rozmáhala. Tato bouře byla mnohém větší nežli onano prvnější, kterouž sme měli, do Islandu jedouce, nýbrž může se říci, že ani třetího dílu nebylo toho prvé (ačkoli také veliká byla), co tuto bylo.

Prve sme vždy aspoň i sem, i tam jezdíce cesty sobě, ač málo, uráželi, ale teď níkam jsme nemohli. Plavci všecky plachty dolu spustiti musili a nechati větru šifem zpátkem hnáti tam, kamž vál. Nebylo tu lze ani na vrch šifu vyjíti, nechtěl-li od vln zlit a zkropen býti. Nebo tak silně na šif bily, že se přes šif přelívaly a přenášely. Koho na vrchu zastíhly, pracně ten s suchou níti odtud odšel a silně se držeti musil, aby jej z šifu do moře nevyrazily. Jaký tu strach byl, když šif ze všech stran od násílného vlnobití praštěl, ti, kteří toho co zakusili, nejlépe vědí! Jaký ovšem tehdáž, když jednoho času v noci již lámati se počal a voda pomalu se do šifu lila, povědíti téměř