pátek), aby neostala na kříži těla v sobotu (neb bieše veliký den sobotní), prosiechu Piláta, aby zlámáni byli hnátové jich a byli odloženi. J19,32 Protož přijidechu rytieři a prvnieho zajisté zlámachu hnáty i druhého, jenž jest ukřižován s ním. J19,33 Ale když přijidechu k Ježíšovi, jakž sú uzřeli ho mrtva, nezlámali sú jeho hnátóv, J19,34 ale jeden z rytieřóv [kopím]text doplněný editorem[527]kopím] lancea lat. bok jeho otevřel jest a inhed vyšla krev a voda. J19,35 A ten, jenž jest viďal, svědečstvie jest vydal a pravé jest svědečstvie jeho. A on vie, že pravdu die, abyšte i vy věřili. J19,36 Neb ty věci staly sú se, aby se písmo naplnilo: Kosti nezlámáte jeho. J19,37 A opět jiné písmo die: Uzřieť, v koho sú bodli.
J19,38 Pak potom prosil jest Piláta Jozef od Aromatie (protože bieše učedlník Ježíšóv, ale tajný pro strach židovský), aby sňal tělo Ježíšovo. I odpusti Pilát. Protož přišel jest a sňal tělo Ježíšovo. J19,39 A přišel jest i Nikodem, jenž byl přišel k Ježíšovi v noci najprvé, nesa smiešenú myrru a aloes, jakžto liber sto. J19,40 Tehdy vzechu tělo Ježíšovo a obalichu je prostěradly s drahými mastmi, jakož jest obyčej Židóm pochovávati sě. J19,41 I bieše na tom miestě, kdež jest ukřižován, zahrada a v zahradě hrob nový, v němžto ještě nebieše žádný položen. J19,42 Protož tu pro svátek židovský, že blízko bieše hrob, položili sú Ježíše.
Kapitola dvadcátá
J20,1 Pak v jednu sobotu Maria Magdalena přijide ráno, když ještě tmy biechu, k hrobu i uzře kámen odvalený od hrobu. J20,2 Protož běžala jest a přišla k Šimonovi [Petrovi]text doplněný editorem[531]Petrovi] Petrum lat. a k jinému učedlníku, jehož milováše Ježíš, a vece jima: „Vzeli sú pána z hrobu a neviem, kde sú položili ho.“
J20,3 Tehdy vyjide Petr a ten jiný učedlník i přijidešta k hrobu. J20,4 I běžéšta dva spolu, a onen jiný učedlník předběže rúče Petra a přišel jest první k hrobu. J20,5 A když se nachýli, uzře položena prostěradla, ale však nevšel jest. J20,6 [Tehdy přijide Šimon Petr po něm a všel jest]text doplněný editorem[534]Tehdy přijide Šimon Petr po něm a všel jest] Venit ergo Simon Petrus sequens eum, et introivit lat. (homoiot.) do hrobu a vidě prostěradla položena J20,7 a rúchu, ješto bieše na hlavě jeho, ne s prostěradly položenu, ale obláště svinutu do jednoho miesta. J20,8 Protož všel jest i ten učedlník, jenž bieše přišel první k hrobu, i viděl jest a věřil jest. J20,9 Neb ještě nevědieše písma, že jest on musil z mrtvých vstáti. J20,10 Tehdy opět odjidechu učedlníci sami k sobě.
J20,11 Ale Maria stáše u hrobu vně plačíc. Tehdy když plakáše, nakloni se a nahléde do hrobu J20,12 i uzře dva anděly v bielém rúše sediece, [jednoho u hlavy a jednoho u noh]text doplněný editorem[538]jednoho u hlavy a jednoho u noh] unum ad caput, et unum ad pedes lat., kdež jest bylo položeno tělo Ježíšovo. J20,13 Řkú jí oni: „Ženo, co pláčeš? Vece jim: „Neb sú vzeli pána mého a neviem, kde sú ho položili.“ J20,14 To když vece, obráti se za se i uzře Ježíše, an stojí, a nevědieše, že Ježíš jest. J20,15 Vece jí Ježíš: „Ženo, co pláčeš? Koho hledáš?“ Ona mnějieše, že by on zahradník byl, vece jemu: „Pane, zdalis ty jej zdvihl, pověz mi, kdes ho položil, a jáť ho vezmu.“ J20,16 Vece jí Ježíš: „Maria!“ A obrátivši se ona, vece jemu: „Raboni!“ (jenž se vykládá: Mistře). J20,17 Vece jí Ježíš: „Neroď se mne dotýkati, neb sem ještě nevstúpil k otci mému. Ale jdi k bratřím mým a pověz jim: Vstupuji k otci mému a k otci vašemu, k bohu mému a k bohu vašemu.“ J20,18 Přijide Maria Magdalena zvěstujíc učedlníkóm, že sem viděla pána a tyto věci mi jest řekl.
J20,19 A když bieše pozdě ten den jedné soboty a dveře biechu zavřěny, kdež se biechu učedlníci sebrali pro strach židovský, přijide Ježíš a stál jest prostřed učedlníkóv a řekl jim: „Pokoj vám!“ J20,20 To když povědě, ukáza jim ruce a bok. Tehdy sú se radovali učedlníci uzřevše pána. J20,21 Protož vece jim opět: „Pokoj vám! Jakož mě jest poslal otec, i já posielám vás.“ J20,22 To když vece, vdechnul jest a řekl jim: „Přijměte ducha svatého. J20,23 Ač kterých odpustíte hřiechy, odpustie se jim, pakli kterých zadržíte, zadržěni sú.“ J20,24 Ale Tomáš, [jeden]text doplněný editorem[552]jeden] unus lat. ze dvanádcti, jenž slove Didymus, nebieše s nimi, když jest přišel Ježíš. J20,25 Tehdy řekli sú jemu jiní učedlníci: „Viděli smy pána.“ A on vece jim: „Neuzřím li v rukú jeho hřebóv bodenie a nepustím li prsta mého v miesto hřebóv a nevčiním li ruky mé v bok jeho, neuvěřím.“
J20,26 A po osmi dnech
