Štítný ze Štítného, Tomáš: [Řeči nedělní a sváteční, rukopis A]

Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII C 15, 1r–254v vyjma 196v–199v a 194. Editor Hanzová, Barbora. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

<<<<<23r23v24r24v25r25v26r26v27r>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[25r]číslo strany rukopisuřekl k nim: Kakž tehdy David nazývá jej Pánem svým? Ale zahradili jsú sobě židé rozumu cěstu, zřiece jen k tělesnému přirození, nemají světla spravedlnosti, čakajíc podlé řeči svých básní, ješto jsú je složili sobě, Davidova syna[as]syna] ſyne jediné z pokolenie tělesného, svú naději jen v púhém člověce uloživše. A tak Boha Syna božieho nepřijeli. A to vyznánie, ješto by bylo jim k chvále, ješto my věrně vyznáváme, nemóž jim pro jich nevěru býti probytečno; neb i myť to vyznáváme, ež jest Kristus podlé těla syn Davidóv, a to nám počátek čtenie ukazuje. Ale to nás od židovské nevěry dělí, ež toho, jehož z rodu Davidova člověkem vieme, vyznáváme také Bohem vzdy věčným s Otcem, ješto j’ sě v člověčství narodil na svět. Ó Izrahel, by své jmeno držal právě, neb sloveš „vidúcí Boha“! A kdyby ne slepým srdcem četl proroky, Izaiášť by ukázal tu pravdu, ješto ji nám svědčí čtenie. A kdyby, nejsa hluch, srdcem chtěl slyšeti, ješto die vdechnutím božím: Aj, dievka v břiše počne a porodí syna a bude slúti „s námi Bóh“! Nechce li žid po tom proročiem povědění poznati božstvie Kristova, ješto j’ v něm s námi, proč po Davidově toho nepozná řeči, když jej svým Pánem nazývá?

A to j’ vláštím darem božie milosti kostelu poznati dáno, jehož jsú sě židé učinili nedóstojni, jakož die žaltář: Oznámil Hospodin spasenie své národóm z pohanstva, a jakož die Izaiáš: Lid, ješto ve tmě jdieše, viděl světlo veliké; a opět die: Lid, ješto tebe neznal, vzývati tě bude. Radujme sě v den spasenie našeho, jsúc skrze[19]zde nadepsáno soudobou rukou nečitelné slovo nové ustavenie v účastnost přijéti toho, jemuž Otec die skrze proroka: Syn mój jsi ty, já jsem tě dnes urodil. Dámť národy z lidu pohanského [v]text doplněný editorem tvé dědičstvo[20]možno číst též „národy z lidu pohanského, tvé dědičstvo“. Sveličme sě v toho milosrdenství, ješto j’ nás vzvolil; neb vzeli jsme duch vzvolenie v syny. A budem li s ním trpěti, k němuž jsme v syny božie přivoleni, budem s ním také v slavnosti; majíť pokory a poníženie s Kristem najprv účastni býti […]text doplněný editorem dědičstva jeho. Ctěmž Pána svého i v dětinství jeho, ale křivdy nečiňme božství jeho! Ačť se j’ počal v těle neb narodil, ačť jest rostl podlé

X
assyna] ſyne
19zde nadepsáno soudobou rukou nečitelné slovo
20možno číst též „národy z lidu pohanského, tvé dědičstvo“
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 21 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).