[24v]číslo strany rukopisunovin prohlášení množstvie jiných andělóv radost sě jest přimiesila, aby slavnějšie svědečstvo bylo, když jest k tomu množstvie spolu andělóv pokřiklo ke cti Bohu, chválu a dieku z toho vzdávajíc jemu a řkúc: Chvála u výsosti Bohu i na zemi pokoj lidem dobré vóle. Protož dětinstvie Syna božieho, ješto j’ sě z mateře narodilo, božieť jest chvála a národa lidského opravenie. A má správně i k té chvále býti, skrze niž se j’ stala tak veliká věc. Neb i té dievce vzdáváme chválu, k níž bieše řekl poslán jsa archanděl: Duch svatý shóry v tě příde a moc najvyššieho obstieníť; protož to, ješto z tebe bude porozeno svaté, slúti bude Syn boží. V téť požehnané zemi jest ten pokoj učiněn, ješto bude lidem vóle dobré. A týmž Duchem božím, ješto j’ sě Kristus narodil z čisté své matky, i křesťan sě narozije z života kostela svatého, jemuž jest pokoj od božie vóle nebýti dielnu a v libých věcech Bohu líbost jmieti.
A protož den narozenie Syna božieho, ješto j’ ze všech dní všeho času volen k tomu, pamatujíce, kakžkoli to minulo jest, ješto j’ sě jednú státi jmělo podlé ustanovenie rády[17]„raady“ neobvyklá kvantita božie – neb vyšel jest již ze všeho poníženie pán náš Ježíš a jest v chvále a v slavnosti Boha Otce –: avšak ústavně porodu té slavné dievky, ješto j’ nám spasenie přinesla, klanieme sě a toho spojenie divné jednoty člověčstvie a božstvie spolu nic lehčejie nevážíme, když jest v něsličkách ležalo, nežli [když]text doplněný editorem u výsosti sedí Otcovy chvály. Neb neproměnné božstvie kakž koli jest svú jasnost i moc utajilo, ež jest to oku člověčiemu nebylo zřejmo, však jest vzdy proto v tom teprv porozeném děťátku plná byla moc i jasnost. A tak skrze své pravé člověčstvie a také skrze něteré věci neobyčné púhým lidem, ješto jsú byli při tom porodu i také potom, poznáno jest, ež se j’ ten narodil, ješto j’ králóv Davidóv i pán i syn, jakož to vyřekl kdys David v proročiem duchu řka: Řekl Hospodin pánu mému: Seď na pravici mé! A tiem svědečstvem, jakž čtenie praví, byla j’ židovská nevěra pohaněna, ež když Ježíš otázal židóv, čí by syn byl Kristus, a oni řekli: Davidóv,
