pro[177v]číslo strany rukopisulití nevinné krve pána našeho Krista budem vyvedeni z ďábelské moci, a duše svatých otcóv z pekelných temnic: chci vám také něco řéci o tom. Ale aby lépe tomu srozuměli, coť bych pravil, najprv znamenajte, ež, když lid židovský rozplodil sě v ejiptskéj zemi, súžen těžkými robotami, volal k Bohu, a Bóh je divně a mocně vyvedl odtud ukázav, ež jest lid jeho. A když šli odtud, bylo skoro před nimi moře. A když k moři přišli, ano je honie stíhajíc jich nepřietelé, Mojžieš kázaním božím udeřil v ně prutem, a moře sě rozstúpilo. A ješto jim, donidž před nimi bylo, k strachu bylo a ku přiekaze, to jim pak bylo ku pomoci; neb i s pravé i s levé strany stálo jako zed rozpustiv sě, a oni prošli je suchú nohú. A když nepřietelé po nich vešli, slilo sě na ně moře a ztopilo všecky. A když sú jě pak za sebú jměli, ješto j’ jim bylo dřéve ku přiekaze, by sě bylo nerozstúpilo, to jim bylo k bezpečstvu, když za nimi bylo. Ó, kak jim jest mohlo veselo býti, když sě j’ stal s nimi tak znamenitý div, až jsú, v zástupiech jdúc, zpievali řkúce: Zpievajme Hospodinu slavně; nebť vzvelíčen jest. Potom dal jim Hospodin zákon psaný a rozkázal jim škříni svatosti učiniti. A mnoho přejměvše rozličných pótek, jdúc po pusti, pak k Jordanu přišli. A tu opět znamenitý druhý div stal sě s nimi, ež Jordan vzhóru sě obrátil za sě hořější stranú, a takť sě vysoko vzprýštil, ež z daleka bylo viděti, an jako jedna veliká vzrostl hora, a dolejšie strana dolóv sběhla v moře. A tak židé, lid izrahelský, vešli v svatú zemi skrze Jordan tak rozdělený. A kázal jim Bóh dvanádcet velikých kamenóv vynésti z Jordana a na březě postaviti, a jiných dvanádcet leckdes vezmúc, aby v Jordan vnesli, aby ten div vzdy v paměti jim byl a ta milost a pomoc božie. A takto jim byl přikázal Bóh jíti přes Jordan: aby kně[178r]číslo strany rukopisužie,