[177r]číslo strany rukopisujako odťatá větev a uschne, bude potom v oheň uvržen. Třetie mluví povlovně řka: Řeklť sem přátely svými, ež sem vám zjevil vše, což sem slyšal od Otce svého, točíš jehož vám jest k spasení třěba. Čtvrté mluví k nám, radě nám naše užitečné, jako tam die v Apokalypsí: Raziť, kup u mne ryzieho zlata, aby byl bohat. Páté mluví věrnými sliby řka: Ktož miluje mě, milován bude od Otce mého. Šesté ochotně táhna k svéj milosti jako tam, [ješto]text doplněný editorem die: Poďte ke mně, ješto pracijete a jste obtieženi! Anebo ješto die v kantikách: Jezte, přietelé, píte a zpíte sě, najmilejší! Sedmé, když kaks jako pošepmo v srdce šepce, jakož stojí psáno, ješto j’ řekl onen [Job]text doplněný editorem: Ke mněť jest pověděno skryté slovo, a jako kradmo přijalo j’ mé ucho próchod jeho pošeptánie. O tom mluvě svatý Řehoř die: Skrze skryté slovo máme řěč vnitřnieho vdechnutie rozuměti, ješto mysli naší od Boha přídúc, od tělesných věcí odtáhne ji a k žádosti roznietí věcí věčných. Tohoť svět nemóž slyšěti; neb aby miloval věčné věci, nepovstane. A tak jsú to slova skrytě a tajně v srdci pošeptána, ež mnohokrát člověk slyše je v sobě, nemóž druhému toho vypověděti. Ale žádajme pomoci božie, ať nás z své milosti vynme z světa a vyvolí, abychom mohli s vzvolenými jeho v dobréj žádosti plápolati, slyšiec slova zhustanie a šeptóv jeho, jehož svět nemóž slyšěti, a pak abychom přišli k věčnéj radosti! Amen.
V úterý po velicě noci.
Hod tento zpievají na nešpoře u křstidlnice, vyjdúc z kóru, ež, když lid izrahelský vyšel z Ejipta, rod Jakubóv z lidu chaterného, ukázala j’ sě židovská svatost a moc lidu izrahelského: moře uzřělo a uteklo, a Jordan obrátil sě jest za sě. A když kostel připomíná hod velikonoční Starého zákona, v němž jest lid boží vyšel z Ejipta, v prolití krve beránka bez poškvrny, ješto j’ nám znamenávalo, ež v pro[177v]číslo strany rukopisulití
