tova[173v]číslo strany rukopisuřistvie, kdež každý druhého radostí jako i svú radosten bude. É, od slavnosti také radosti a veselé tak svatého i jednomu nedajme sě odtáhnúti protivenství,[90]nejisté čtení jakož vídáme, když kto pílně umyslí jíti někam, i jedna práce toho úmysla jeho nepromění. Nedajme sě odvésti i jednomu prospěchu v kterýchžkoli lahodných věcech tohoto světa; neb bláznový jest, ktož jda cěstú, uzře lúky rozkošné, zapomene sě a nepójde tam, jamž má jíti. Protož vší žádostí k věčnému kraji tiehněme sě, nic nás neodtahuj, co na světě; neb to vše, co j’ zde, skoro mine, ale věčné tráti bude vzdy! A jakož zde lécěti budem, tak tam budem vybierati.
Ktožť zde má duch Kristóv, tenť jde po Kristu a přídeť v tu věčnú radost; a ktožť má duch tohoto světa, jdeť po světu, a útěcha tohoto světa zhyneť mu v smutku, pro něž tuší sobě svatý Pavel řka: My jsme nevzěli duchu tohoto světa, ale vzeli jsme duch vzvolenie synóv božích. Jistě kohožť zde duch Kristóv neopraví, nepřídeť k útěše oné slavnosti. Dieť opět o tom svatý Pavel: Ktož nemá duchu Kristova, ten nenie jeho. A svatý Řehoř tak die k tomu: Ten duch milosti jest znamenie, ež má jako dědičský ten kraj nebeský, ktož miluje Krista. Ale zdali ten má milost Kristovu, jehož mysl nenávist jest rozbrojila, vznesenie nadulo, hněv až do rozdělenie mysli učiní ukrutna, lakomstvo mučí, smilstvo síly zbaví? Rozvážkajte, co j’ duch Kristóv, ještoť činí, ež přietelé i nepřietelé budú míli, a laciny účiní zemské věci; a bude vzdychati po nebeských, setře tělo, aby [v]text doplněný editorem hřieše nebujalo, mysl zadrží od žádostí nepořádných! Chcete li poznati, kto má Boha dědičským právem, vizte v něm znamení těchto! Zřějmúť volá pravdu svatý Pavel: Ktožť nemá duchu Kristova, tenť nenie jeho. Jako by řekl: Kohož Bóh, v něm milostí
