[166v]číslo strany rukopisumohl člověk dáti, té nalézti nemohu. Neb bych nebe i zemi i všecku jich krásu za tvú duši mohl dáti, aniž tak mohl bych dosieci miery odplaty pravé. Ale abych tak, jakž mi jest lzě, tobě sě oplatil, tvój dar jest to, Hospodine. Milovati mám tě s právem ze všeho srdce, ze všie duše, vší svú silú, svú vší myslí. A s právem mám tebe všemi činy následovati, neb s’ ráčil za mě umřieti. A kak já to mohu učiniti, jen skrze tvú pomoc! Připoj sě k tobě má duše, neb všecka moc jejie jest od tebe!
A již, Hospodine, mój vykupiteli, tobě sě klaniem jako pravému Bohu, v tě věřím, v tě úfám a jakž moha k tobě vzdychám. Pomoz mé křěhkosti! Tvého umučenie slovutnému znamení, na němž jsi učinil mé spasenie, vešken sě nakloniji a tvého vítězstvie korúhev, kříž svatý, v tvé jmě, Kriste, následuji. Tvú trnovú korunu a hřěbíky tvú krví črvené a kopie v tvém boku pohrúžené, tvé rány, tvú krev, tvú smrt, tvój pohřeb, tvé převítězné zmrtvýchvstánie modlitvú svú následuji a chváli. Neb ty jsi v tom ve všem vóně života mého. Tú živú vóní duši mú, Hospodine, z smrdutého hřiecha rač vzkřiesiti! Tú mocí od ďábelské chytrosti rač mě ostřieci a posil mne, aby těžkost tvého přikázanie mně sladká byla a břiemě kříže svatého lehko, ješto velíš nésti méj duši! Neb která j’ má síla, abych protivenstvie tohoto světa tak rozličné podlé tvého přikázanie mile strpěl a pokorně? Zdali jsú mé nohy jako jelenovy, abych po trní tvých muk mohl běžěti? Ale proši tvé milosti, rač mój hlas slyšěti a nakloň na svého sluhu svój přěsladký kříž, jenž jest dřěvo života všem, ktož jej přijmú! Tak sě naději, že poběhnu vesele a ponesu bez ustánie kříž tvój po tobě. Ten, řku, kříž přěsbožný ulož na moji pleci, jehož širokost jest milost, jehož
