[158v]číslo strany rukopisutváři v cěstě svaté, čisté milosti navštievě srdce, osvětě, projesně, rozšíře příštím své té zvláštie milosti, s níž jdú darové mnohých milostí a vše dobré a jež vylúčí všeliké zlé. Nenieť útěchy nad srdečnú radost, jakožť pokládá v svéj knize Sirak. A svatý Bernart die k tomu plnému utěšení: Málo jich přicházie v životě tomto. A pakli sě zdá komu, by jměl je, nemni, byť to tak vzdy tráti mohlo! Milostivý Hospodin mdlejšie srdce táhne k sobě pochotností. Ale tomu rozumějte: Dánoť jest toho pochutnati, aby, když tě potká protivná věc, pomněl, ež tě jest utěšená potýkala a ež, jakož z nízka inhed vysoko nemóž vstúpiti člověk sám svú mocí, ale vschodu a vstupňóv třěba jest k tomu, takež nemóž přivyklý utěšení světskému inhed k utěšení duchovniemu. Protož ktož by chtěl rád k duchovní radosti táhnúti sě, svatý Augustin pokládá vstupně, po nichž jest vschod v téj radosti výšež výšež, a die: Raduj sě v slovu božiem, raduj sě v ustavení božiem, raduj sě v Boze! Aj, toť vstupni: Najprvé viz, by jměl radost a útěchu v slovu božiem, kázanie slyše neb čta sobě, aneb o Bohu s jinými a o takých věcech přěmlúvaje. V tomť jest jměl útěchu žaltářník, ješto pravieše: Í, kak sladké jsú mým ustóm výmluvy tvé! A svatému Petru utěšené byly řeči Syna božieho. Protož pravieše: Hospodine, k tomu pójdem, a ty máš věčného života slova? Druhá radost má býti v pořádu božieho ustavenie v zákoně jeho, v jeho svatém přikázaní. K tomu j’ řekl žaltářník: V cěstě svědectví tvých kochal sem sě, jako ve všem bohatství. A v jiném die žalmu: Zákon Pána Boha nepoškvrněný, ješto duše obracije; svědečstvo božie věrné, ješto malým múdrost dává; spravedlnosti božie upřiemé, ješto srdce obveselijí; p[ři[157r]číslo strany rukopisukázanie]text doplněný editorem