[156r]číslo strany rukopisupohodlé učiniti i mrtvému. Ale to, co sě j’ tu dálo, znamenává něco, ješto sě má dieti v svatéj cierkvi. Protož tak jest slyšěti, co sě jest stalo, abychom také pomyslili, co my máme, jich následujíc, učiniti. A tak i my v toho, ješto j’ umřěl pro ny, věřiece, budem li, jsúc vónie šlechetností naplněni a dobré skutky jmajíc do sebe, Boha hledati, tehdy jsme přišli s drahými mastmi k rovu jeho. Ty pak ženy anděly viděly, ješto s mastmi k rovu přišly, to jest, ež těch sbožných myslí zřie k měšťanóm vrchnieho Jeruzalema, s nimiž bydla mají žádost, ješto s vóní šlechetností svatú žádostí blížie sě k Bohu. Ale i to j’ znamenati, co j’ to, ež jsú na pravéj straně viděly anděla ty ženy. Co j’ levú stranú, jen zdejší život znamenati, a pravú onen věčný život? Jakož die Písmo: Levice jeho pod mú hlavú a pravice jeho obejme mě. A poňavadž náš vykupitel již byl minul, přěšed života zdejšieho porušenie, podobně anděl, ješto j’ byl přišel pravit jeho věčný život, seděl jest na pravéj straně. A ten sě j’ ukázal v stkvúciem rúše, v bielém; neb jest radost zvěstoval hodu našeho. Neb bělost rúcha slavnosti ukazuje velikú zřědlnost. Ale své li slavnosti čili našie radost ten anděl tiem stkvúcím rúchem ukazuje, které jest řéci? Abychom právějie řekli, rcěm svobodně: Své i našie. Neb to vzkřiešenie našeho vykupitele i náš jest hod a naše slavnost, ež jest nás navrátilo k nesmrtedlnosti, i andělóv svatých ež, když jest nás k nebesóm u věčný život navrátilo, doplnilo j’ jich plný počet. Protož i svého hodu slavnost i našeho anděl svatý aby ukázal, v rúše bielém dal sě viděti. Neb i náš život vzkřiešením Syna božieho jest opraven i pád zlých andělóv, když u věčného života počet vejdem, nahrazen bude.
Slyšmež, co j’ řekl k těm ženám anděl svatý: Neroďte sě báti! Jako by řekl zjevně:
