[172v]číslo strany rukopisunám vzdvižena, ež vrata brány nebeské jsú otevřěna; a onoho vysokého královstva nebeského úfáme, ež dojdem chvály. Skrze hod tento vzvolení všickni staří otci, ješto jsú v pekelných krajinách držěni, kakžkoli v lónu někaké tiché povlovnosti, avšak držěni zámky pekelnými, v rajskú rozkoš jsú vyvedeni. To, ješto j’ řekl Kristus před svým umučením, dokonal jest v svém vzkřiešení. To bieše řekl: Budu li vzvýšen od země, všecko k sobě přitáhnu. Vše jest přitáhl, když jest v pekle z svých i jednoho vzvolených nezóstavil. Vše j’ odtud vyňal, ale ty, které j’ byl vzvolil, ješto u vieře a u pravdě život svój vedli; anižť jest nevěrné které a poddané věčným mukám pro své hřiechy, vstav z mrtvých, opravil Kristus, ale ty jest vyňal z pekelných zámkóv, kteréž jest znal, ež jsú jeho věrú a činy šlechetnými znamenáni. A tak řekl jest byl skrze proroka: Ó smrti, tváť smrt budu; peklo, jáť uhryznu tebe. Kto co umrtví, to všie věcí zhyne; ale ktož čeho uhryzne, stranu otejme a strany nechá. A tak Kristus, ež jest v svých vzvolených všie věcí smrt zbořil, zrušil a umrtvil jest smrt jich smrti. A že j’ z pekla jedny vyvedl, druhé zóstavil, nezabil jest ovšem pekla, ale uhryzl nebo ukusil. Viztež, malé li j’ slavnosti hod tento, v němž jest peklo pobojováno a vrata nebeské brány k věčnému životu otevřěna?
Ale znamenajme pilnějie jmeno hodu tohoto! Sloveť chodba výkladem řeči české a znamanáváť, abychom neležěli v porobení světské práce a slepoty, ale vyšli, jakož jsú z Ejipta byli vyšli židé, počenše cěstu k slíbenéj zemi, a jakož die svatý Pavel k hodu našemu, abychom točíš vší žádostí z světa vyšli. Zabit jest Kristus jako onen velikonoční beránek otcóm starým k výští
