[140r]číslo strany rukopisudědičstvu královstvie nebeského ti skutci dielu nebudú jmieti. Jakož jest potom Abraham dal dědičstvo vše tomu synu z pravého lože, ale jen dary dal synóm z lože nepravého. Protož řku: Dobře nám radí svatý Pavel, abychom nebývali synové z děvky nájemné na mzdě aneb robotné, ale synové ženy svobodné, ješto bychom nejen k daróm, ale ku pravému dědičství čáku jměli. Neb netolik, člověk tak, jakož sem tuto řekl, móž těma dvěma ženama a jich synoma dvoji milost rozuměti a z nich skutky božie služby, ale také mohú všelicí spravedlní lidé, ješto jsú v boží žádosti praví synové svaté cierkve, rozuměni býti ti synové z svobodného lože, a ti z nesvobodného, ješto ač Bohu slúžie, ale jen pro světskú věc, chtiec čest jmieti, sbožie a rozkoš; ale Bóh v svém božství nevonie jim, ješto j’ v něm teprv čest, sbožie i rozkoš, ale zdejší darové boží ve cti, v sboží i v rozkoši tohoto světa malá věc jest protiv onomu dědičstvu tak hojnému. Neb by již jediná dva jměla veš svět podlé toho běhu, jakož vidíme v lidech, ještě by jima byl svět úzek, ještě by chtěl jeden býti nad druhým. A protož lidé ti, ješto po světu stojie pilně, netbajíc dědičstva nebeského, činie rozličné přiekořizny synóm dědičstva věčného a chtie to obsáhnúti svým lakomstvem, ješto j’ ony Bóh obmyslil k jich potřebě. Ale neslušie sě proto rozpačiti synóm dědičstva; neb najposlé zbudú té lopoti, což od nich trpie, když všeliký syn lože nepravého bude vyvržen z dědičstva. A také j’ pilné podlé onoho úmysla prvnieho, ač kto nemá synóv z lože pravého, točíš skutkóv dobrých u boží službě z té pravé milosti, ješto jen pro samého Boha jměl by Boha milovati, aby aspoň a z toho jměl dobré skutky u boží službě, aby dary za to jměl od Boha na tomto světě; ještěť jest lépe, ctnějie[dy]ctnějie] chnyegie[68]ve shodě s editorem Strakou, nežli by všie věcí ničehož nečinil dobré[140v]číslo strany rukopisuho.