[10v]číslo strany rukopisua Bóh skrze ni veliké divy činil u jejie hrobu, tehdy svatá Lucia svú nemocnú matku, ješto několik let jměla nemoc, tam vymluvila a s ní šla také. A přišedše k hrobu, svatá Lucia snažně prosila za svú matku. A tak sě tu u hrobu vzdřieme v kakés otrapě a svatá Agáta ukáže sě, jí řkúc: Sestra Lucia, dievko libá Bohu, co mne za to prosíš, ješto sama móžeš učiniti? Aj, skrze tvú vieru matkať jest tvá uzdravena! Pak svatá Lucia pověděla to vše mateři řkúc: Již, matko, neřiekaj mi nic o muži a to věno, ješto s’ mi za muž dáti chtěla, daj mi, ať je obrátím Bohu na čest! A tak vrátile sě domóv a svatá Lucia počala sbožie prodávati. A pak ten, zaňž svatá Lucia smluvena byla, otázal v jejie čeledi jedné starosty, proč by tak sbožie prodávala. A ta jemu odpovědě řkúc: Tvá panna nalezla je velím lepšie sbožie, i chce toto prodati, aby onoho dosáhla za ně. A tento tělesně tomu rozuměje, pomohl jí prodati sbožie toho. A ona to, zač prodala, chudým rozdala. Protož podobně na její den čtu čtenie toto; neb ona j’, poznavši vieru pravú, tajila sě, až i prodala vše, což jměla, aby v nebesiech poklad z toho shromazdila a aby dosáhla oné drahé, bielé perly panenské čistoty, vzácné Bohu. Neb jakož jest libá a vzácná bělost dobré perly, tak jest vzácná věc drahá panenská čistota. A dobře j’ k bělosti připodobnaná; neb kterýmiž koli osdobíš čistotu šlechetnostmi, podobněť móž přijieti všecky. A tak i maléři, což koli chtie malovati, najprv dadie bielú barvu. Takéž dievka tato k vieře přistúpivši, najprv čistotú své srdce ozdobila a pak vše, což jměla, v obět dala Bohu, až pak potom i své tělo a svú krev prolila pro jmě božie, když ten, ješto mněl[m]mněl] nmyel, by jměl ji jmieti, obžaloval ji, že j’ křesťanka a nedrží ustavenie kniežat římských.
Tiem pak činem ona třetie podobnost nevodu onoho, ješto zlé i dobré táhne ryby, ale když vše vytáhne, zlých nechají a dobré vezmú, dotýká této dievky svaté, ež ona ne z těch jest byla, ješto zóstaveny jsú k zahynutí, ale jest vzata mezi dobré. Neb i panny jsú jedny, ješto světu jen slúžie, žádajíc světu líby býti, stojiece jen po marnosti, a druhé, ješto j’ jim míla čistota
