[99r]číslo strany rukopisumudrci a malým s’ to zevil; nebť se j’ tak líbilo tobě. Mudrci tohoto světa po tom stojiec, což k světu slušie, mnohé věci utěšené, ješto slušejí k duchovenství, mají skrýti, ješto j’ to zeveno pokorným malým, sklidným, ješto svú mysl od trku světského upokojivše vzhóru jie povzdvihli k Bohu. A tak ti malí, prostí lidé i spasitele, když přišel byl na svět, prvé poznali, než velicí, ješto světu byli znamenití a stáli po tom, aby byli zřiedlní v světě. Býváť to i ještě: mnozí takoví nemnie, by lehké bylo břiemě Kristovo vzieti a by pochotné bylo jho, ješto s ním spřáhá. V svých praciech, v svých neprázdniech nechtie sě na to a snad nemohú i rozmysliti a jakož die svatý Bernart: Mnozí vidie práci naši, a nevidie našeho utěšenie. A tak i svatý Augustin pravieše: Ó, kak mi jest rozkošno dřevních mých rozkoší býti prázdnu! Protož učí svatý Pavel řka: Kto j’ múdr na tomto světě, buď nemúdr, aby byl múdr. Přiházie sě: počne někto znamenitě duchovný život, ale úfaje múdrosti přirozené, bude nechtieti k světu nemúdr býti; chce od lidí chválu jmieti a hrdosti z srdce nevyvrže a přiezní něterých k svému stavu nepodobných úfaje, […]text doplněný editorem ež z své múdrosti nezajde dále; až sě i zklamá a navrátí sě jako pes k tomu, co j’ byl vyvrátil, a učiní řeč o sobě a mnohým jiným pohoršenie. Protož kto j’ múdr k tomuto světu, bude li nemúdr, neváže toho, což svět váží a miluje, uklidě sě od světských neprázdní a v srdce pokoru vezma, tak by múdr byl a dobrá by byla múdrost přirozená ku pomoci. A pak i nad tu múdrost přirozenú vzal by vzláštie osviecenie Duchem svatým, ješto j’ obykl na pokojných a na pokorných odpočívati. Neb tak sě jest líbilo Bohu, aby před lidmi a múdrými k tomuto světu mnohé věci útěšené v duchovenství skryty byly a malým pokorným