hospodářské, utonúc jako v moři, než by, točiec sě bujně, mladých myslí poskvrnila svým oplzstvem a svú přípravú. A též i helmbrechty rozumějte! Neřeklť sem nepodobně, ež také helmbrechtice a helmbrechti boží lid pohubují, ješto by měl chrám boží býti, a rozličně zapalijí jedny k hrdosti, druhé k závisti, třetie k hněvu, čtvrté k smilstvu. Neb něteří jich příkladem podnesú sě také v hrdost; druzí vzávidie, nemohúc dostati téhož; třetí, to j’ jich chudina, vzhněvají sě, ež jich tak těžké nadělánie berú jim, aby mohli tu hrdost vésti, jakož die žaltář: Když zlý pýchá, roznietí sě chudý; a čtvrtí oblíbiec ty přípravy, roznietie sě v smilné mysli. A tak takoví se všech stran zapalijí chrám boží. I toť nenie daremnie slovo, ješto j’ řekl ten prorok: Spásli jste boží vinnici. Jest víno, ješto rodí panny, jakž to také svědčí Písmo, i móžem vinnicí tu radu, ješto j’ ku panenské čistotě, rozuměti; a tu vinnici ten spase, ktož skutkem neb rádú neb příkladem odvede koho od čistoty. A tak nejeden skrze ty hrdé a smilné přípravy ztratí čistotu. Neb, jakož die Písmo, žádost okrasy zbavila j’ mladici děvojstva jejie. A zdali nejedna dievka, oblíbiec tu pochvalu v hrdých přípravách, ješto by snad zachovala sě v čistotě, to nechtiec pustiti od těch okras, ztratí čistotu? A tak die prorok takovým helmbrechtóm a helmbrechticiem: Spásli jste boží vinnici.
Ale die někto: Proč Bóh přepustí lidem takú hrdost, proč jest stvořil střiebro a zlato, když jsú ty hrdosti tak velmě škodny? To j’ vzdy obyčej srdec hrdých, aby sě v své vině neseznaly, ale jinému daly vinu. Takéž i tuto Bóh stvořil zlato, střiebro ku potřebě, aby řádně lidé toho podlé svých stavóv dóstojnosti a smierně užívali, chváléc Boha. Ani pak na Bóh vinu ukládají, bezpřémně sě v tom kochajíc, zapomínajíc za stvořením stvořitele, a nechtie tomu rozuměti, ež Bóh i z těch zlého, ješto nebudú naň tbáti, k stvoření obrátiec milost, umie svým dobře vybrati. Neb čím zlých viece a hrdých, tiem pokorným a dobrým vietšie čest a chvála,
