Třetie záleží svatost v činech zvláště dóstojných. Ale byl sem řekl, ež v tom druhé jest povýšenie a poctěnie svatého Jana, a tak řku:
Druhé poctil Syn boží a povýšil milého svého u vláště dóstojných činech mimo jiné, ež na poslední večeři vzpolehl byl na jeho prsech, svého jemu zevil prorádci, jehož jinému neučinil, svú matku umieraje poručil jemu a dal jemu slovo božie kázati, vysoké věci a skryté psáti a vnitřním okem spatřiti vzdvižené mysli dívajíc sě veliké věci. To tré velikéhoť jest dóstojenstvie. Tiem jest svolán svatý kostel, tiem utvrzen, tiem nebeských pokladóv skrytých dobyto jemu. Tiem nejeden k životu přišel, ze zlého byl dobrý, z dobrého lepší; tiem i ještě i po nás bývají a budú z synóv ztracených synové boží. Die Rikhardus: Nevědě, móž li Bóh člověku větší dar dáti, aneb mohl li by člověk větší vzieti, nežli aby skrzeň zlí dobrými byli, z synóv ztracených synové boží. Mníš li většie mrtvé křésiti? Většieť jest duši k věčnému životu vzkřésiti, nežli tělo k tomuto životu smrtelnému. Protož, ač jest také mrtvé křiesil svatý Jan, však za větší věc položil sem v jeho činech, že j’ svým kázaním svolal kostel, svým písmem utvrdil, psav knihy velmi kostelu užitečné. Neb, jakož die svatý Augustin, jakož nad námi ztaženo j’ nebe a tiem jest vše utvrzeno, takež v cierkvi svaté vše j’ knihami Písma svatého utvrzeno, což kolivěk věřiti máme. A že j’ tak vzdviženú myslí spatřoval vysoké věci, otevřel nám skryté nebeské poklady. A kto j’ výše vzlétal než ten orel, že j’ upatřil a k nám to přinesl, ež v počátku bieše Slovo a Slovo u Boha bieše a Bóh bieše Slovo? A kto j’ tak tajné věci sezřel a popsal tak skrytě, jakž Bóh chtěl jmieti, aby něteré něterým tajno bylo a druzí poznali něco? A to vidíme v těch jeho knihách, ješto slovú Apokalypsis, v nichž jest, ale skrytě, popsán vešken přieběh kostela svatého.
Třetie běch řekl, ež Syn boží poctil milého svého i v tom, ež tak divně šel s tohoto světa, ež něteří hádají, zdali j’ snad neumřel ještě, zdali by, jakož Enoch z zákona
