Písmo řka: Synu, přistúpaje k službě boží, stój v bázni a připrav duši svú ku pokušení! To, což má schováno býti pro svú dobrotu, hodné jest toho pokusiti, tak li j’ dobré. A když to, ješto kto slúží Bohu, má u věčných pokladiech schováno býti, přepúštie Bóh na člověka pokušenie, ješto by ukázalo dobrotu, sstálost a statečnost té služby jeho. Protož kostel, počínaje puost čtyřdcát dní, čte to dnes čtenie, ješto j’ Kristus přišed pro ny na tento svět, postil sě pro ny dní čtyřidceti a strpěl pro ny od ďábla pokušenie, ješto j’ v mysli jeho nemohl i jednú nepodobnú žádostí podnietiti, ale jen pobiezal jeho vnějšími věcmi ke dvému: najprv, ješto j’ chtěl tiem projíti skrytost úmysla jeho, aby poznal, Bóh li jest čili jen člověk; ale v třetiem pokušení v tom ho jest táhl v hřiech najhrubějie, pro něž ho j’ Kristus přísně Písmem odehnal od sebe a vzdy tak, jakž ni v čem jemu nepovolil, ani sě dal znáti jemu, by Bóh byl. A když on ráčil strpěti pokušenie, nejmaje v sobě k hřiechu podnětu i jednoho, co my pak bez pokušení sich i oněch móžem býti, v sobě jmajíc podnět hřiechu z porušeného přirozenie od svého těla a světské věci libé tělu na vše strany a nelibé také, a k tomu náš starý vrah, chtě nás našie cti zbaviti, láká nás svú lstí a podněcije? A protož dobře nás ono Písmo napomíná řka: Synu, přistúpaje k službě boží, stój v bázni a připrav duši svú ku pokušení! Velímť jest lépe v bázni státi v pokoře, než v hrdosti úfajíc sobě, i padnúti neopatrně. A když sě připraví člověk, čekaje pótky, svítězí spěše, nežli když příde pótka z nedojiepie. A tak, ješto tuto die Písmo staré: Připrav svú duši ku pokušení!, to die svatý Bernart: Vystřiehámť vás, bratřie, ižádný nenie na zemi bez pokušenie. Bude li snad komu odjato jedno, bezpečně anebo snad s větším strachem čekaj druhého! Nikdy, donidž kto jest v tomto