[5r]číslo strany rukopisuza to, že jest pravdu pověděl. Neb mluvě sám se klamá, ale ne jiného. Protož ten lhář jest, ktož, věda pravdu, i mluví lež. Ač někdy[l]někdy] nijekdy nevěda usty pověděl by pravdu. Druhé: Při tom slóvci CO pomysli, co chceš mluviti. Potřebná a užitečná li řeč, či marná, neb marné řeči nikdy neslušie mluviti, jakož radí Seneka řka: „Řeč tvá nebuď prázdná, ale nebo těš někoho[m]někoho] nijekoho, nebo uč něčemu, neb někomu[n]někomu] nijekomu přikazuj a nebo raď a nebo někoho napomínaj.“ Třetie: Viz, ostrú li, čili sladkú řeč mieníš mluviti, neb příkrá k sváru, ale sladká k míru chýlí se. Jakož die Šalomún[o]Šalomún] Sſalo: „Pištba a hudba sladký zvuk vydávají, a nadto viece jazyk sladký.“ A jinde: „Řeč sladká rozmnožuje přátely a nepřátely krotí.“ Dále pomysli, když mluviti chceš, měkká li, či tvrdá řeč bude. [5v]číslo strany rukopisuNeb die Šalomún[p]Šalomún] Sſa: „Měkká řeč lomí hněv, ale tvrdá zbuzuje hněv.“ Také vystřiehaj se, aby nemluvil oplzlých a nečistých řečí. Neb die apoštol: „Porušují dobré mravy rozmlúvanie nečistá.“ Seneka: „Zdrž se od řečí nečistých a šeredných, neb obvykánie řečí takových nestydlivost plodí.“ Šalomún[q]Šalomún] Sſalo: „Člověk obvyklý v řečech oplzlých nepřivede se k dobrému po vše dni života svého.“ Opět[r]Opět] Opijet pamatuj se, aby nemluvil řečí nesnadných a skrytých, ale obecné a světlé. Neb jest v práviech psáno: „Lépe jest němu býti než mluviti tak, aby jiní nerozuměli.“ Ani chytrých věcí mluviti máš. Jakož píše Šalomún[s]Šalomún] Sſalo: „Ktož chytře mluví, týmž obyčejem oklamán bude.“ A nadto nebude milosti božie hoden. Ještě ani mluv křivdy, ani čiň jinému. Neb psáno jest: „Mnohým křivdu[t]křivdu] řiwdu činí, ktož jednomu učinil jest.“ A [6r]číslo strany rukopisuSeneka: „Čekaj sobě téhož, cos jinému učinil.“ A netoliko aby sám jinému nečinil křivdy, ale také tomu, ješto by činil jiným křivdu. Muožeš li zabrániti, máš. Neb die Tullius: „Dvój jest rozdiel křivdy. Jeden těch, ješto činie, druhý těch, ješto mohú zabrániti, i dopúštějí jiným činiti křivdu.“ Pakli by kto na tě mluvil křivdu, mlčeti máš a shověti, jakož sv. Augustin die: „Lépe jest mlčením křivdu strpěti, než řečí hněvivú přemoci a svárem.“ Viz také, aby k rozdvojení nic nemluvil ani k posměchu, neb nic nenie tak škodlivé městu a obci jako rozdvojenie. A v práviech o posmievaní psáno jest, že posměch každému nelíbí se, a proto mezi lidmi přiezni ubývá a častokrát zhynuje do konce. Neb řeč pověděna z posměchu jest protivna sluchu, kohož se dotýče. Šalomún[u]Šalomún] Sſalo: „Ktož z posměchu cizie hřiechy zje[6v]číslo strany rukopisuvuje,