[3v]číslo strany rukopisuvidíš.“ Svatý Augustin: „Dobře mluviti, a zle činiti, nenie jiného než samého se usty svými odsúditi.“ Čtvrté: Když chceš mluviti, najprvé rozvaž, jest li ta řeč smyslná a rozumná, jinak nebudeš dobře mluviti. A tak otázal se jeden mudrce, kterak by měl dobře mluviti. Odpověděl: „Budeš li mluviti to, čeho si dobře svědom.“ Šalomún[f]Šalomún] Sſalo: „Máš li smyslnost, mluv s bližním svým, pakliť nenie, ale usta svá stul a zacpaj rukú, aby nebyl popaden v slovu nemúdrém a pohaněním zahanben.“ Páté: Když chceš mluviti, pomysl prvé, který by konec vyšel z toho mluvenie. Nebo některé věci na počátku zdají se býti múdré, avšak na zlý konec přicházejí. Jakož mudřec die, že při všech dobrých věcech dvoje zlé shledává se, protož netoliko počátku, ale také konce šetřiti máš. Pakli by pochyboval o své řeči, dobrý [4r]číslo strany rukopisuli, čili zlý konec z ní vyjde, lépeť jest toho času mlčeti. Neb die jeden mudřec: „Bojíš li se, aby netrpěl pohaněnie pro řeč svú, lépeť jest tobě utajiti se, nežli by co mluvil škodného.“ A tak lépe jest múdře mlčeti, než proti sobě nemúdře mluviti. Neb mlčením ižádný, ale mluvením mnozí zklamáni sú. Tullius: „Dobře přikazují, ktož bránie činiti to, čehož nejsi svědom, jest li dobré, čili zlé. Neb dobrota ihned zjeví se, ale zlost v pochybování shledává se.“ Jiný mudřec: „V čemž máš pochybnost, toho nečiň, a čemuž rozum otpierá, toho se vystřiehaj.“ Seneka: „Účinek kvapný věcí nejistých všetečnost jmenuje[g]jmenuje] gmienuge se.“

CO. Druhé[h]Druhé] Ruhe slóvce řečeno jest CO, protož chceš li mluviti, viz, pravdu li, čili lež chceš pověděti. Neb die Šalomún[i]Šalomún] Sſal o pravdě: „Přede všemi skutky tvými slovo pravé předejdi tě. [4v]číslo strany rukopisuA nade všecky věci rada stálá, neb pravda najviec má ctěna býti, kterážto sama spojuje lidi s Bohem.“ Jinde die Šalomún[j]Šalomún] Sſalo o lži: „Lepší jest zloděj než člověk ustavičný ve lži.“ A jiný mudřec: „Přivol pravdě, buďto od tebe neb od jiného vydané.“ Isidorus: „Najhorší obyčej jest pohrdati pravdú.“ Také máš pravdu mluviti tak, aby řeč tvá měla vážnost práva přísežného, jako řeč prostá bez přísahy aby celost měla. Neb die Seneka: „Řeč, kteráž jest bez vážnosti práva přísežného, nemóž ku přijetí celosti mieti.“ A opět[k]opět] Aopijet Seneka: „Nepřestupuj meze pravdy, ani spravedlnosti, pobiehaj práva, a jakož nemáš otmlúvati, též ani co činiti proti pravdě.“ A takovú pravdu mluviti, ať by bylo hodno věřiti. Neb pravda, kteréž nenie hodno věřiti, miesto lži přijata bývá. A tak nenie lhář ten, ktož selže, a má