cizie[2r]číslo strany rukopisumu sváru.“ A jinde die: „K té řeči, ještoť neškodí, nepřičíněj se.“ Druhé: Když chceš mluviti, pomni, máš li toho času pokojnú mysl, čili se hněváš. A tak dokud čiješ na sobě prchlivost hněvivosti, dotud mlčeti máš. Nebo řeč z hněvu pověděná hánčivá a nerozumná jest, praví Seneka. A Kathon die: „Hněviv jsa, o nejistých věcech nepři se, neb hněv překážie rozumu, že neumie rozeznati pravdy.“ A jinde: „Pravda vidí hněvivého, ale on nezná pravdy.“ Ovidius: „Přemož hněv rozumem svým, ty, jenž vše stvořenie přemáháš.“ Tullius: „Při všech věcech má hněv opuštěn býti. Neb s hněvem právě a dobře nic nemuož dokonáno býti.“ A všeliké věci, ješto s prchlivostí dějí se, nemohú dlúho trvati. Ani těm, ktož je pósobie, nemohú prospěšny[c]prospěšny] proſſpieſſny býti. Opět jiný: „Člověk všeliký od [2v]číslo strany rukopisuporodu svého má to při sobě, že když se hněvem zapálí, dotud nemuož pravého od křivého rozeznati, dokud se nepřestane hněvati.“ A tak, ktož slyší hněvivého mluviti, pomni, ať by jeho hněvivá řeč tebe nepopudila, ačkolvěk proti jeho řeči těžko jest mlčeti. A ještě tiež a škodnějie, hněvivě otmlúvati. Dále, jenž mluviti chceš, pomysl napřed, aby žádost mluvenie nehýbala tebú viece k mluvení než rozum a pilná potřeba. Neb die Šalomún: „Jako město otevřené a bez ohrady, tak člověk, kterýž nemuož v mluvení zdržeti se.“ A jiný mudřec die: „Ktož mlčeti neumie, ten ani mluviti umie.“ Protož bláznivý mluviti neumie, neb mlčeti neumie. K témuž otázán jest jeden mudřec, proč by tak mnoho mlčal. Odpověděl: „Nemúdrý mlčeti nemuož.“ A opět jinde Šalomún: „Puojmi usta svá v uzdu [3r]číslo strany rukopisua ulož váhu řečem tvým, aby v jazyku svém nebyl potržen ot tvých nepřátel tak, že by z toho pádu nemohl uléčen býti.“ Opět Šalomún[d]Šalomún] Sſalo řekl: „Ktož ostřiehá svých úst, zachová duši svú, ale ktož neopatrný jest v řeči své, potká jej vše zlé.“ Seneka k témuž die: „Vždy mieru v mluvení a v mlčení drž, avšak na tom zpolehni, aby radějie mlčel, než mluvil, neb ktož neumie mlčeti, neumie i nadto mluviti.“ O témž Kathon: „Najprvnějšie ctnost jest, ktož umie zkrotiti jazyk svój.“ Neb ten, ktož mlčí, rozumně blízek jest milosti božie. Třetie: Když chceš mluviti a někoho z řeči a neb z skutku tresktati a haněti, viz, aby v témž účinku nebyl shledán. Neb die sv. Pavel: „Ó, člověče všeliký, jenž druha posuzuješ, kterak muožeš[e]muožeš] muožes z viny vymluven býti, neb čímž jiného viníš, týmž sám se tupíš. A tak sám též pášeš, co na jiném