[4r]číslo strany rukopisuli, čili zlý konec z ní vyjde, lépeť jest toho času mlčeti. Neb die jeden mudřec: „Bojíš li se, aby netrpěl pohaněnie pro řeč svú, lépeť jest tobě utajiti se, nežli by co mluvil škodného.“ A tak lépe jest múdře mlčeti, než proti sobě nemúdře mluviti. Neb mlčením ižádný, ale mluvením mnozí zklamáni sú. Tullius: „Dobře přikazují, ktož bránie činiti to, čehož nejsi svědom, jest li dobré, čili zlé. Neb dobrota ihned zjeví se, ale zlost v pochybování shledává se.“ Jiný mudřec: „V čemž máš pochybnost, toho nečiň, a čemuž rozum otpierá, toho se vystřiehaj.“ Seneka: „Účinek kvapný věcí nejistých všetečnost jmenuje[g]jmenuje] gmienuge se.“

CO. Druhé[h]Druhé] Ruhe slóvce řečeno jest CO, protož chceš li mluviti, viz, pravdu li, čili lež chceš pověděti. Neb die Šalomún[i]Šalomún] Sſal o pravdě: „Přede všemi skutky tvými slovo pravé předejdi tě. [4v]číslo strany rukopisuA nade všecky věci rada stálá, neb pravda najviec má ctěna býti, kterážto sama spojuje lidi s Bohem.“ Jinde die Šalomún[j]Šalomún] Sſalo o lži: „Lepší jest zloděj než člověk ustavičný ve lži.“ A jiný mudřec: „Přivol pravdě, buďto od tebe neb od jiného vydané.“ Isidorus: „Najhorší obyčej jest pohrdati pravdú.“ Také máš pravdu mluviti tak, aby řeč tvá měla vážnost práva přísežného, jako řeč prostá bez přísahy aby celost měla. Neb die Seneka: „Řeč, kteráž jest bez vážnosti práva přísežného, nemóž ku přijetí celosti mieti.“ A opět[k]opět] Aopijet Seneka: „Nepřestupuj meze pravdy, ani spravedlnosti, pobiehaj práva, a jakož nemáš otmlúvati, též ani co činiti proti pravdě.“ A takovú pravdu mluviti, ať by bylo hodno věřiti. Neb pravda, kteréž nenie hodno věřiti, miesto lži přijata bývá. A tak nenie lhář ten, ktož selže, a má [5r]číslo strany rukopisuza to, že jest pravdu pověděl. Neb mluvě sám se klamá, ale ne jiného. Protož ten lhář jest, ktož, věda pravdu, i mluví lež. Ač někdy[l]někdy] nijekdy nevěda usty pověděl by pravdu. Druhé: Při tom slóvci CO pomysli, co chceš mluviti. Potřebná a užitečná li řeč, či marná, neb marné řeči nikdy neslušie mluviti, jakož radí Seneka řka: „Řeč tvá nebuď prázdná, ale nebo těš někoho[m]někoho] nijekoho, nebo uč něčemu, neb někomu[n]někomu] nijekomu přikazuj a nebo raď a nebo někoho napomínaj.“ Třetie: Viz, ostrú li, čili sladkú řeč mieníš mluviti, neb příkrá k sváru, ale sladká k míru chýlí se. Jakož die Šalomún[o]Šalomún] Sſalo: „Pištba a hudba sladký zvuk vydávají, a nadto viece jazyk sladký.“ A jinde: „Řeč sladká rozmnožuje přátely a nepřátely krotí.“ Dále pomysli, když mluviti chceš, měkká li, či tvrdá řeč bude.