[2v]číslo strany rukopisuporodu svého má to při sobě, že když se hněvem zapálí, dotud nemuož pravého od křivého rozeznati, dokud se nepřestane hněvati.“ A tak, ktož slyší hněvivého mluviti, pomni, ať by jeho hněvivá řeč tebe nepopudila, ačkolvěk proti jeho řeči těžko jest mlčeti. A ještě tiež a škodnějie, hněvivě otmlúvati. Dále, jenž mluviti chceš, pomysl napřed, aby žádost mluvenie nehýbala tebú viece k mluvení než rozum a pilná potřeba. Neb die Šalomún: „Jako město otevřené a bez ohrady, tak člověk, kterýž nemuož v mluvení zdržeti se.“ A jiný mudřec die: „Ktož mlčeti neumie, ten ani mluviti umie.“ Protož bláznivý mluviti neumie, neb mlčeti neumie. K témuž otázán jest jeden mudřec, proč by tak mnoho mlčal. Odpověděl: „Nemúdrý mlčeti nemuož.“ A opět jinde Šalomún: „Puojmi usta svá v uzdu [3r]číslo strany rukopisua ulož váhu řečem tvým, aby v jazyku svém nebyl potržen ot tvých nepřátel tak, že by z toho pádu nemohl uléčen býti.“ Opět Šalomún[d]Šalomún] Sſalo řekl: „Ktož ostřiehá svých úst, zachová duši svú, ale ktož neopatrný jest v řeči své, potká jej vše zlé.“ Seneka k témuž die: „Vždy mieru v mluvení a v mlčení drž, avšak na tom zpolehni, aby radějie mlčel, než mluvil, neb ktož neumie mlčeti, neumie i nadto mluviti.“ O témž Kathon: „Najprvnějšie ctnost jest, ktož umie zkrotiti jazyk svój.“ Neb ten, ktož mlčí, rozumně blízek jest milosti božie. Třetie: Když chceš mluviti a někoho z řeči a neb z skutku tresktati a haněti, viz, aby v témž účinku nebyl shledán. Neb die sv. Pavel: „Ó, člověče všeliký, jenž druha posuzuješ, kterak muožeš[e]muožeš] muožes z viny vymluven býti, neb čímž jiného viníš, týmž sám se tupíš. A tak sám též pášeš, co na jiném [3v]číslo strany rukopisuvidíš.“ Svatý Augustin: „Dobře mluviti, a zle činiti, nenie jiného než samého se usty svými odsúditi.“ Čtvrté: Když chceš mluviti, najprvé rozvaž, jest li ta řeč smyslná a rozumná, jinak nebudeš dobře mluviti. A tak otázal se jeden mudrce, kterak by měl dobře mluviti. Odpověděl: „Budeš li mluviti to, čeho si dobře svědom.“ Šalomún[f]Šalomún] Sſalo: „Máš li smyslnost, mluv s bližním svým, pakliť nenie, ale usta svá stul a zacpaj rukú, aby nebyl popaden v slovu nemúdrém a pohaněním zahanben.“ Páté: Když chceš mluviti, pomysl prvé, který by konec vyšel z toho mluvenie. Nebo některé věci na počátku zdají se býti múdré, avšak na zlý konec přicházejí. Jakož mudřec die, že při všech dobrých věcech dvoje zlé shledává se, protož netoliko počátku, ale také konce šetřiti máš. Pakli by pochyboval o své řeči, dobrý