nebo výkladuom jeho nemělo býti věřeno, neb nadarmo by buoh skrze sny lidem kterú věc zvěstoval, by jim neslušalo věřiti. Ale buoh a přirozenie nic nadarmo nečinie, jakož svědčí mistr Aristotileš v prvních knihách o nebi v rozjímaní prvém a ve čtvrtém rozdiele na konci. Protož snovému vidění i výkladóm jeho slušie věřiti lidu křesťanskému. Ale že hospodin svá tajemstvie zlým i dobrým skrze snová viděnie okazoval a jich vykládanie rozomu zlým i dobrým pójčoval, máš psáno najprvé u prvých kněhách Mojžiešových ve dvadcáté kapitole. Neb když Abimelech, král palestinský, vzal bieše Sáru, ženu Abrahámovu, pro krásu její, a že byl řekl Abrahám, by jeho sestra byla, přišel k němu buoh skrze sen v noci a vece jemu: „Toť umřeš pro ženu, kterúž si vzal, nebť má muže.“ A tomu snu uvěřil jest ten král pohanský spravedlivě, neb ihned vstav kázal zavolati Abraháma a porokoval jemu, že byl řekl: „Sestra má jest.“ A ihned jemu vrátil ženu bez poškvrny. Také v týž kněhách stojí psáno v šestmezcietmém rozdiele, že zjevil se hospodin Izákovi ve snách a řka: „Nescházej do Ejipta, ale odpočívaj v zemi, kterúž poviem tobě, a putuj a buduť s tebú a požehnám tobě.“ A tomu vidění snovému uvěřil jest svatý Izák, neb jest nesšel do Ejipta.
A v též kapitole stojí psáno, že zjevil se hospodin v noci Izákovi a řka: „Já sem buoh Abrahámóv, otce tvého, neroď se lekati, neb já s tebú sem a požehnám tobě a rozmnožím tě a sémě tvé pro sluhu mého Abraháma.“
Také Jákob viděl ve snách řebří stojící na zemi a vrch jeho dotýkajíc nebe a anděly božie vzcházejíce a sstupujíce po něm a hospodina zpolehše na řebří, jakož psáno jest v prvých kněhách Mojžiešových v osmezcietmé kapitole: „A tomu snu uvěřil jest svatý Jákob, neb procítiv řekl: ‚Věrně toto miesto svaté jest a já nevěděch, nenie tuto jiné jedno duom boží a brána nebe.‘ “
Také týž Jákob řekl jest k Labanovi, strýci svému: „Když počínanie ovčieho čas bieše
