vody živé.“ J4,11 Vece jemu žena: „Pane, ani v čem vážil by, máš a studnice hluboká jest, protož odkud máš vodu živú? J4,12 Zdali ty větší si otcě našeho Jákoba, kterýž dal jest nám studnici tuto a on z nie pil jest a synové jeho a bravové jeho?“ J4,13 Odpovědě Ježíš a vece jie: „Každý, ktož pie z vody této, žiezniti bude opět, ktož pak pil by z vody, kterúž já dám jemu, J4,14 bude v něm studnice vody skáčície v život věčný.“ J4,15 Vece k němu žena: „Pane, daj mi té vody, abych nežieznila, ani přijdu sěm vážiti.“ J4,16 Vece jie Ježíš: „Jdi, zavolaj muže tvého a přiď sěm.“ J4,17 Odpovědě žena a vece: „Nemám muže.“ Vece jie Ježíš: „Dobře řekla si, že nemám muže, J4,18 nebo pět mužóv měla jsi a nynie, kteréhož máš, nenie tvój muž, to právě řekla si.“ J4,19 Vece jemu žena: „Pane, vidím, že prorok jsi ty. J4,20 Otcové naši na hoře této klaněli sú se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest miesto, kdež klaněti se musí.“ J4,21 Vece jie Ježíš: „Ženo, věř mi, žeť přicházie hodina, když ani na hoře této, ani v Jeruzalémě klaněti se budete otci. J4,22 Vy klaniete se, čehož neviete, my klaniemy se, což vieme, nebo spasenie z Židóv jest. J4,23 Ale přicházie hodina, a nynie jest, když praví modlitebníci klaněti se budú otci v duchu a v pravdě. Nebo i otec takových hledá, kteříž modlili by se jemu. J4,24 Duch jest buoh a ti, kteříž modlé se jemu, v duchu a v pravdě musejí modliti se.“ J4,25 Vece jemu žena: „Viem, že Mesiáš přijde (jenž slove Kristus), protož když přišel by ten, zvěstuje nám všecko.“ J4,26 Vece jie Ježíš: „Já sem, jenž mluvím s tebú.“ J4,27 A ihned přišli sú učedlníci jeho a diviechu se, že s ženú mluvieše, žádný však neřekl jest: Co tiežeš?, anebo: Co mluvíš s ní? J4,28 Opustila jest pak vědro své žena a odešla jest do města a řekla jest těm lidem: J4,29 „Poďte a vizte člověka, kterýž pověděl jest mně všecko, což kolivěk učinila jsem. Zdaliť on jest Kristus?“ J4,30 A vyšli sú z města a přicháziechu k němu. J4,31 Mezitiem prosiechu jeho učedlníci jeho řkúce: „Mistře, jez.“ J4,32 On pak vece jim: „Já pokrm mám jiesti, kteréhož vy neviete.“ J4,33 Vecechu pak učedlníci vespolek: „Zdali kto přinesl jest jemu jiesti?“ J4,34 Vece jim Ježíš: „Mój pokrm jest, abych učinil vóli toho, kterýž poslal jest mě, abych dokonal dielo jeho. J4,35 Však vy pravíte, že ještě čtyřie měsieci sú a žen přicházie. Já pravím vám, vzdvihněte oči vaši a vizte krajiny, neboť již bělejí se ke žni. J4,36 A ktož žne, mzdu béře, a ktož hromaždí užitek v život věčný, aby i ktož rozsievá, spolu radoval by se, i ktož žne. J4,37 Nebo v tom jest slovo pravé, že jiný jest, ktož rozsievá, a jiný jest, ktož žne. J4,38 Já poslal sem vás žieti, čehož vy nedělali ste. Ale jiní dělali sú a vy v diela jich vešli ste.“ J4,39 Z města pak toho mnozí uvěřili sú v něho Samarských pro slovo ženy, svědečstvie vydávajície, že pověděl jest mně, což kolivěk učinila sem. J4,40 Když pak přišli biechu k němu Samarští, prosili sú jeho, aby tu zóstal. A ostal jest tu dva dni. J4,41 A mnohem viece uvěřilo jest jich v něho pro řeč jeho. J4,42 A ženě řiekáchu, že již ne pro tvé mluvenie věříme, nebo sami slyšeli sme a vieme, že tento jest jistě spasitel světa.

J4,43 Po dvú pak dní vyšel jest odtud a odšel jest do Galilee. J4,44 Nebo sám Ježíš svědečstvie vydal jest, že prorok u vlasti své cti nemá. J4,45 Když pak přišel bieše do Galilee, přijali sú jeho Galilejští, když všecko viděli biechu, což učinil bieše v Jeruzalémě v den sváteční, nebo i oni přišli biechu ke dni svátečniemu. J4,46 Tehda přišel jest opět do Kana galilejského, kdež učinil jest vodu vínem. A bieše některaký králík, jehožto syn nemáháše, v Kafarnaum. J4,47 Ten když uslyšel bieše, že Ježíš přišel by od Židovstva do Galilee, přišel jest k němu a prosieše jeho, aby uzdravil syna jeho, nebo počínáše mřieti. J4,48 Vece pak Ježíš k němu: „Leč znamenie a zázraky viděli byšte, nevěříte.“ J4,49 Vece k němu králík: „Pane, sstup, prvé nežliť umře syn mój.“ J4,50 Vece jemu Ježíš: „Jdi, syn tvój živ jest.“ Uvěřil jest člověk řeči, kterúž řekl jest jemu Ježíš, a jide. J4,51 Již pak jeho sstupujícieho, sluhy postřetli sú jeho a zvěstovali sú jemu řkúce, že syn jeho živ byl by. J4,52 Otázal jest pak hodiny od nich, v kterú lépe měl by se. A řekli sú jemu, že