přebývají tam; a bývají poslednie věci člověka toho horšie prvních. Tak bude i pokolení tomuto najhoršiemu.“
Mt12,46 A když ještě on mluvieše k zástupóm, aj, mátě jeho a bratřie stáchu vně, hledajíce mluviti s ním. Mt12,47 I řekl jest jemu jeden: „Aj, mátě tvá a bratřie tvoji vně stojie hledajíce tebe.“ Mt12,48 Tehdy on otpověděv tomu, ješto mu pravieše, vecě: „Která jest mátě má a kteří jsú bratřie moji?“ Mt12,49 A ztáh ruku na učedlníky své, řekl jest: „Aj, mátě má a bratřie moji. Mt12,50 Neb ktož kolivěk učiní vóli otcě mého, jenž v nebesiech jest, ten mój bratr i sestra i mátě jest.“
XIII.
Mt13,1 V ten den vyšed Ježíš z domu, sedieše podlé moře. Mt13,2 I shromaždili sú sě k němu zástupové mnozí, tak že na lodíčku vstúpiv, sedieše, a vešken zástup stáše na březe. Mt13,3 [I]text doplněný editorem[45]I] et lat. mluvil jest jim mnohé věci v podobenstvích řka: „Aj, vyšel jest, jenž rozsievá, rozsievat. Mt13,4 A když rozsievá, některá padla sú podlé cěsty, i přišli sú ptáci a snědli sú jě. Mt13,5 A jiná padla sú v zemi skalnú, kdežto nemějiechu země mnohé, a ihned vzešla sú, neb nemějiechu hlubokosti země. Mt13,6 A když jest slunce vzešlo, usvadla sú, a že nemějiechu kořene, uschla sú. Mt13,7 A jiná padla sú v trnie, a vzrostla sú trnie a udusichu jě. Mt13,8 Ale jiná padechu v zemi dobrú i dáváchu požitek, jiné stý, jiné šestdesátý, jiné třidcátý. Mt13,9 Kto má uši k slyšení, slyš.“
Mt13,10 A přistúpivše učedlníci, řekli sú jemu: „Proč v podobenstvích mluvíš jim?“ Mt13,11 Jenž otpověděv vecě jim: „Neb vám dáno jest znáti tajemstvie královstvie nebeského, ale oněm nenie dáno. Mt13,12 Neb ktož má, bude jemu dáno i bude hojnost mieti, ale ktož nemá, i což má, bude ot něho otjato. Mt13,13 Proto v podobenstvích mluvím jim, neb vidúce nevidie a slyšiece neslyšie ani rozumějí, Mt13,14 aby sě jim (aliascizojazyčný text v nich) naplnilo proročstvie Izaiáše řkúcie: Slyšěním uslyšíte, a neurozumiete, a vidúce viděti budete, a neuzříte. Mt13,15 Neb ztučnělo jest srdce lidu tohoto, a ušima těžcě sú slyšěli a oči své sú zavřěli, aby někdy očima viděli a ušima slyšeli a srdcem srozuměli a obrátili sě, a uzdravil bych jě. Mt13,16 Ale vašě blahoslavené oči, že vidie, a uši, že slyšie. Mt13,17 Věrně zajisté pravi vám, že mnozí prorokové a spravedliví žádali sú viděti, které věci vidíte, a neviděli sú a slyšěti, které věci slyšíte, a neslyšěli sú.“
Mt13,18 „Protož vy slyšte podobenstvie rozsěvačě. Mt13,19 Všeliký, ktož slyší slovo královstvie, a nerozumie, příde zlý a polapí, což vsáto jest v srdce jeho: tenť jest, jenž podlé cěsty sát jest. Mt13,20 Ale kterýž na skalné zemi sát jest, tenť jest, jenž slovo slyší a ihned s radostí přijímá je. Mt13,21 A nemá v sobě kořena, ale jest časný, a když sě stane zamúcenie a protivenstvie pro slovo, ihned sě pohorší. Mt13,22 Ale ktož je sát mezi trním, tenť jest, jenž slovo slyší, a pečovánie světa tohoto a obluda bohatstvie udušuje slovo, a bez užitka bývá učiněn. Mt13,23 Ale ktož v zemi dobrú sát jest, tenť jest, jenž slyší slovo a rozumie a požitek nese a činí jiné jistě stý a jiné šestdesátý, jistě jiné třidcátý.“
Mt13,24 Jiné podobenstvie propověděl jim řka: „Podobno učiněno jest královstvie nebeské člověku, jenž jest rozsěl dobré siemě na poli svém. Mt13,25 A když sú usnuli lidé, přišel jest nepřietel jeho a nasál jest kúkole uprostřed pšenice i otšel jest. Mt13,26 A když vzroste zelina a užitek učini, tehdy ukáza sě i kúkol. Mt13,27 A přistúpivše sluhy otcě čelednieho, řekly sú jemu: Pane, všaks dobré siemě sál na poli tvém, otkavadž tehdy má kúkol? Mt13,28 I vecě jim: Nepřietel člověk to učinil. A sluhy řekly sú jemu: Chceš li, jdeme a vytrháme (sbéřeme) jej. Mt13,29 I vecě: Nic. Aby snad sbierajíce kúkol nevykořenili byšte spolu s ním i pšenice. Mt13,30 Nechte obého rósti až do žně a v čas žně diem žencóm: Sbeřte najprvé kúkol a svěžte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé.“
Mt13,31 Jiné podobenstvie propověděl jim řka: „Podobno jest královstvie nebeské zrnu horčičnému, kteréžto vzem člověk, sál jest na poli svém, Mt13,32 kteréž najmenšie zajisté jest všěch sěmen. A když zroste, větčie jest všěch zelin, i bývá strom, tak aby ptáci nebeští přišli a přebývali na ratolestech jeho.“ Mt13,33 Jiné podobenstvie mluvil jest jim: „Podobno jest královstvie nebeské kvasu, kterýžto vzemši žena, skryla jest ve třech měřiciech múky, až jest vzkysalo všecko.“ Mt13,34 Tyto všěcky věci mluvil jest Ježíš v podobenstvích k zástupóm a bez podobenství nemluvieše jim, Mt13,35 aby sě naplnilo, což řečeno jest skrzě proroka řkúcieho: Otevru v podobenstvích usta má, vypravím skryté věci ot ustavenie světa.
Mt13,36 Tehdy opustiv zástupy, přišel jest do domu i přistúpili sú k němu učedlníci jeho řkúce: „Vylož nám podobenstvie o kúkoli polském.“ Mt13,37 Jenž otpověděv vecě: „Kto sěje dobré siemě, jest syn člověka Mt13,38 a pole jest svět, ale dobré siemě, ti jsú synové královstvie a kúkol jsú synové zlostní Mt13,39 a nepřietel, jenž jest jej sál, jestiť diábel, ale žen skonánie jest světa a ženci andělé jsú. Mt13,40 Protož jakožto sbierají kúkol a ohněm spalují, tak bude na skonání světa. Mt13,41 Pošle syn člověka anděly své, a vyberú z královstvie jeho všěcka pohoršenie i ty, kteříž činie nepravost, Mt13,42 a pustie jě v pec ohně, tu bude pláč
