[5r]číslo strany rukopisu1345 jej postavil a do něho křižovníky uvedel. Klášter ten stál až zase do roku 1424, kdež od sirotkův vojska Žižkovského byl vypálen. Viktorín, otec Jiříka Poděbradského, byl dobře seznámen se Šiškou[y]Šiškou] Ssikau neb tak nazvaným Janem[z]Janem] gann z Trociva. U Kostelce labského, když se Žiškou bylo velice zle a i snad na hlavu mohl býti potlučen, přitáhel Viktorín s lidem svým a jemu s toho pomohel. Žiška za to dobrodiní zapřisáhl se jemu, že jeho Poděbradům škoditi nebude. Však ale po jeho smrti ti tak nazvaní sirotci žádali jej, aby s nimi na Moravané táhel, čehož dyž jim odepřel, tehdy oblehli zámek poděbradský a více k vystavení nepřišel.
§ 12.
Tehdáž když se kostel poděbradský stavěl, totiž v roku 1314, byli vyhlazeni templářové docela a jejich rezidenc neb zámek připadel králi Janovi Lucemburskýmu. A když některé okolní vesnice byly k němu přikoupené, byly Poděbrady konečně v roku 1415 pánu Viktorínovi rytíři s Kunštátu a bratru jeho Bočkovi odprodané. A v tom samém zámku v roku 1420 dne čtvrtého máje jse Jiřík potom i král český narodil, a proto se také Jiřík s Kunštátu a Poděbrad psává.
Ten Boček byl právě v čas pádu sirotkův sem na Poděbrady v témž zámku prvně uzavřen, tak sice, že oni celé dva měsíce nemohli jeho se zmocniti. Měl také na věži zámecké jedno dělo tak nazvané švihovka, kterýžto jim veliké škody činilo[aa]činilo] czinil. A když tu ničeho zří[5v]číslo strany rukopisuditi
