Na to Jiřík jakožto gubernátor země české pojal sobě manželku druhou, Johanu z Rošmithalu neb[ad]neb] než Rožmitálu, kterážto s ním zároveň posléz v kostele Tejnském na království české byla korunována a tak, ostávaje na Hradě pražském, žádné památky po ní na Poděbradech se nenachází. Nalezel sem v jednom starém spisu, že ona jakožto korunovaná královna chtěla se stydět sedět na Poděbradech, kde byla její předkyně Kunchuta nekorunovaná.
§ 14.
Jiřík Poděbradský byl nakloněn tím tak nazvaným husitům. A ačkoliv vojna žižkovská skoro docela ulevila, však proto předce zkrze pálení mistra Jana Husy na sněmu v Konstanci v roku 1415 dne 8. června byla ještě mezi Čechami veliká nevůle a roztržitosti, zvláště když kardinál římský Fantinus dela Vale s Meinhartem z Hradce Jindřichova prvně na tom stáli, aby pozůstalé husité z Čech docela vychlazeni byli. Král Jiří vymlouval se jim dosti opatrně, že by tím opět nové podzvižení v Čechách povstati a tak záhubu celé země spůsobiti mohly. Však ale kardinál prokázal se k němu zuřivě, takže král, rozhněvav se, jej chopiti a do vězení na Poděbrady dovésti rozkázal, kdež uprostřed věže celý jeden měsíc jakožto vězeň tu stráviti musel. Po něm zase pána Meincharta tím spůsobem, jakožto i pána Ptáčka z Lípy a na Ratajích uctil, kteří v tom samém
