[3v]číslo strany rukopisudni se tu na Škvorci postaviti museli.
§ 9.
Léta 1217. přišla správa králi Přemyslovi, že by se jistý zbor loupežníkův v lesích u Zbiroha nacházel, kteří vůkolnost tu chubí a loupí. Tomu aby on překážku učinil, povolal blíských rytířův, svý žoldnéři a zvláštně k tomu vyhledání dožádal pana Škvoreckého, zdaliž by ten jeho Joakim to na sebe vzíti a vyšetřiti chtěl. K tomu bylo ihned svoleno, a tak postavilo se 400 mužů ozbrojených a Joakim byl[q]byl] by jejich vůdce.
Přitáhli tehdy do těch lesů a on velíce a moudře a opatrně lid svůj rostaviv, žádného z těch loupežníkův nenalezel. Však ale padla jemu do očí u nějakéhos vrchu narovnaná hromada kamení a on nahlédel, že ten kámen nejni tudy lámán, poněvadž žádná[r]žádná] žadne ve skále otevřenost znáti nebyla. Nechal tedy to kamení rozházeti. A tu nalézala se skrejš těch loupežníkův a v ní kořist jak na zlatě, v stříbře i vojenských nástrojích znamenitá, což vše on na vozích králi Přemyslovi odvedel, a místo totiž hned rozkopáno a v nic obrácené bylo.
Král Přemysel uznav toho, že on Joakim ty loupežníky přestrašil, tedy řekl jemu tato slova: „Tu budeš strašínem, aby každý z loupežníkův lekal se tebe, a z těch věcí, které jsi mně přivezel, dám tobě ustavěti tvrz pod jménem Strašín, a ty mně v tom i potomkům mojím věrně sloužiti budeš“.
§ 10.
Léta 1218. oznámil pan Kolodějskej, že jakýsi neznámý
