[33r]číslo strany rukopisutotiž Hoře Kutné, stříbro a měď, což vše Čechům svým oznámila. Posléz nalezla blíže řeky Cidliny jeden vysoký vrch, na kterým rozličné nevídané a mocné byliny se okázaly. Plná potěšení, že to ty jsamé byliny jsou, které jse v škole Budečké znáti naučila, umínila sobě ihned z toho obvzláštní potřebu dělati. Poněvadž ale čas těch bylin musel býti trojí, totiž když v měsíci máji kvetou, vprostřed srpna zrají a ku konci září semeno vydají, chtěla tomu všemu osobně přítomna býti. Však ale na stavení, kde by ona v času tom jakožto jedna kněžna česká bydleti mohla, jí tudy scházelo. Pročež, vzavši radu s mistrem stavitelským Hotoušem, jemu to místo, kde řeka Cidlina s řekou Labi se schází, okázala a poručila tudy hrad a město vystavěti. Příčina ta, proč se to u vody stalo, byla taková, že ona měla obyčej každého dne času letního se u vody koupati, čehož jse na vrchu nijak státi nemohlo. Hotouš tedy, pojav veliký počet dělníkův, tu v šesti měsících hrad postavil a město vysokými valami obehnané založil. Druhého roku na to vyjela Libuše z hradu jejího Psáry neb Vyšehradu a spatřivše ten tu pro ní vystavěný hrad, jakož i také založené město, to obě sobě tak velice zamilovala, že u přítomnosti celého komonstva veřejně vykřikla: „Toto město na věčné časy slouti má Libice a hrad tento Libec, neb já po mé smrti chci tuto na něm pohrabána býti“.