[36r]číslo strany rukopisuk modlitebnici helvetcké, ukazovalo se nám místo, kde by ten opravdový dům aneb burg státi byl mohl, a tu jsme hned do země kopati začali. I celé tři lokte jest jen samé sypké vápno a v něm velmi mnoho dobrého bílého kamene, pod tím jeden celý loket zhloubí jest kamen tvrdý zelený a v této naší straně nikde k nalezení, pod tím pak již jen toliko pouhá jílovatá zem, a tak se dokazuje, že hrad ten celý navážený jest. Když Křička ten tu v šancích kamen kopati dal, nalezlo se veliké množství zasypaných těl, které když jsem já bedlivě prohlížel, bylo k súžení, kterak tak, jak některý padl, buď na znak neb na stranu, zasypaný ležeti zůstal. Kosti byly hrubé velikosti, šatstvo na nich zcela od vápna požrané vše, ale nějaké památky od železa neb zbraní tu jse nenalezlo. Toliko u čityř takových těl, který obličejmi do země ležely, nalezl sem fousy od jedné čtvrt lokte dýlky, a to mně důkazem bylo, že to skutečně one pohanské vojsko Vršovcův jest.
Na cestě, kde nyní šrank stojí, uznávám to místo býti, kde někdy ona brána východní stála, pod jejížto prahem Libuše pohřbena jest. A poněvadž k tomu obvzláštního povolení bylo by zapotřebí, tedy tu až posavade hledáno nejni, však ale dyby někdo budoucně o to se vynasnažiti a náklad na to vnésti chtěl, zde[ew]zde] zda na místě že by tu tělo Libuše naleznouti a tím se Čechům velice zavděčiti mohl.
Poněvadž jsem u kronikáře Paprodského obraz starého města Libice i také hradu v rytině
