§ 8.
Ten Pavel uhlíř pojal sobě za manželku Evu, dceru šafáře pánů Uhřinaveských, kterážto, jsouce napotom těhotná, urodila syna neobyčejné a strašlivé podoby, a její naň první pohledění ji také ihned života zbavilo. A jak jsme my paměť tu zaznamenanou v rukouch našich měli, bylo zapsáno takto: „Obličej jeho byl netvorný, ústa rozedřená, dlouhý špičatý nos, oči maličké, uši skoro svinským nápodobné a v těle tak silný, co jiné dítě od čtyř let“. Toho tedy křtil kněz Joakim na Uhřinavsi a jemu toto psané jméno po sobě zanechal.
Vychování jeho vzal na sebe pan Škvorecký na Škvorci příjmení Volfram. A dokázalo se, že on Joakim již jako šestileté pachole skůro všecky jeho jízdné holomky v umění vojenském, to jest v horcování, šermování a zápasání převýšil. Zvláštně pak koně, i toho nejdivočejšího, dobře uměl skrotiti. K umění liternímu neměl žádné schopnosti, ašak ale síla jeho byla neslýchaná a opovážlivost do jednoho každého nebespečenství skutečně znamenitá, neboť u vodě plou jako ryba, po vysokých stráních skůro jako pták létati mohl, týž i více nežli jeden centnýř bylo jemu hříčka, což bylo příčinou, že sám král Přemysel Otokar jeho viděti byl žádostiv a při jeho spatření tato slova prořekel: „Buď znamenitý bojovník aneb znamenitý loupežník z něho povstati může“. Byl tedy na Škvorci až do roku šestnáctého od pana chován a již za to nejspůsobnějšího [v]text doplněný editorem věceh vojenských uznán, takže již sám král Přemysel jej, aby všecky žolníře vůkolních rytířův cvičil, k tomu ustanovil, který každého měsíce tři
