I také já spisovatel viděl jsem obraz samého Přemysla Otokara, který tam [na]text doplněný editorem černé půdě stříbrem gravirován byl.
Nota. A nápis jeho byl tento: „Léta MCCI. tato léta čítaje (čítajíc 1201.) založeno jest, mnichov stav aby Pánu Bohu věrně slúželi“.
Když sem se na ten obraz tázal [r.]text doplněný editorem 1831, byl schořen.
§ 5.
Těch časův byly rodové urozencův neb tak nazvaných vladykův a zemanův. Ti a takoví byli Jizkrou Aksamit na Říčanech {Jiskra brater jeho založil sobě Brandejs pod jménem Branchrad.}meziřádkový přípisek soudobou rukou, Vršovicové blíže Vyšehradu, páni Škvorcové, páni Malovicové na dvoře Hostýně blíže Ouval i také páni, jenž se psali z Ještejna, však ale omylně, neboť ten rod má se psáti dle řeči německé Denkschtein.
§ 6.
Dyž tady pravený Přemysel Otokar tu na Uhřinovsi [ves]text doplněný editorem založil, měl také svého miláčka, jistého Vlacha příjmením Potenza, a druhý byl Alba mladší Kolovrat. Těm vykázal zem, jak v starých knihách jsem já nalezel. Zapsáno jest takto: „Zemu tuto dávám od hrušky až pod lípu v kopaninách a pánu Pitkovi bude patřiti, což pod vrchem leží“.
Povinnost těch obojích rytířův byla žoldnéře [v]text doplněný editorem věcech válečných cvičiti a v čas potřeby do pole postavit.
Časův tehdejších byl obyčej ten, že jídla pro stůl vrchnostenský ne při dříví, ale při uhlí dřevěném se strojily. Pročež jeden jménem Pavel byl osazen na místě tom, ktež nyní vesnice Březí stojí. Žádám čtenáře, by sobě jméno toho Pavla uhlíře prozatím bedlivě pamatoval, neboť od něho pošel ten tak velice rozhlášený loupežník na lese Fiderholc.
Ta hruška v kopaninách, jakož i také ta lípa, viděl jsem já oboje vlastními mojíma očimi, i také pole pod dnešní den se tak jmenuje a píše.
§ 7.
Mezi městem Libici a Vícemilovem (nyní Nymburg na břehu řeky Labe) stálo osum stavení již předtím od dávna, jménem Sychrov, kdež byli ustanoveni lidé, jenž zvířata tak nazvané bobry lapali, jejich ocasy a nohy na stůl králův českých odváděli. Nedaleko od nich zase jiný čtyři, jenž zase rybářové královští byli, a to sloulo Karmel. A nyní jen toliko oznámíme, že jsou to dvě místa, z kterých povstalo potomně naše město Poděbrady, a navrátíme se k tomu příběhu téhož loupežníka, aby čtoucí tento příběh věděti a to jméno, odkud by pocházelo, patrně poznati mohl.
